Vlastivěda moravská, kraj jičínský, místecký okres

VLASTIYEDA MORAYSKA.

Vydává Musejní spolek v Brně.

REDAKCE:

Dr. Frant. Dvorský, Dr. Frant. Kameníček, Fr. J. Rypáček

a Dr. Fr. Šujan.

ii.

MÍSTOPIS MORAVY.

Díl III. místopisu.

JIČÍNSKÝ KRAJ. .

Rediguje Dr. Fr. Dvorský.

místecký okres.

Cis. 41

Y BRNĚ 1915.

Nákladem Musejního spolku v Brně. — Tiskem Moravské akciové knihtiskárny.

VLASTIVĚDA MORAVSKÁ.

II. Místopis.

MÍSTECKÝ OKRES.

Napsal

prof. Frant. Linhart.

Cena K 4-60.

Za vydávání odpovídá Dr. František Dvorský.

V URNĚ 1915.

Nákladem Musejního spolku. — Tiskem Moravské akciové knihtiskárny.

I. Všeobecný přehled.

1. Přehled zeměpisný a přírodovědecký.

Tvar, poloha a
hranice.

křes tento nejvýchod-
nější (vedle Ostrav-
ského) Moravy skládá
se ze dvon částí velmi
rozdílných, jimž jedi-
ně údolí Ostravice je
společno. 1. Část se-
verní, okrouhlá, s dvě-
ma výběžky (na sever
Paskovský a na jih
Frýdlantský). 2. Část
jižní, podlouhlá, nej-
užší nad Frýdlantem,
u Nové Dědiny (samota), pak na jih se rozšiřující až na hranice
uherské s výběžkem na východ podle hranic uherských (Baraní),
kde potok Černá sbírá své vody. Kdežto část první náleží celá
podhůří karpatskému, celkově na sever zvolna se sklánějícímu,
vložena je část druhá úplně v horstvo karpatské.

Hranice obou částí jsou namnoze úplně umělé ; leč na východ
obě části mají hranice přirozené, a sice tok řeky Ostravice. Tu
spadají hranice okresní v jedno s hranicemi zemskými. Ale jen

l

zhruba jdou hranice zemské i okresní podle Ostravice, jinými
slovy, dnes Ostravice po velkou část svého toku vůbec hranicemi
není.. Není pochyby o tom, že kdysi skutečně tvořila Ostravice
hranice mezi Moravou a Slezskem; ale za příčinou stálých změn,
kterým podléhá řečiště Ostravice, dnešní hranice politické na
téměř nesčetných místech se odchylují od toku Ostravice. Na
horním toku až po vystoupení z hor nad Frýdlantem nejsou tyto
odchylky příliš nápadné, ale odtud počínající jsou velmi značné,
tak u Frýdlantu, u Místka, pod Sviadnovem a u Paskova. Od
doby, kdy Morava a Slezsko spojeny pod jedním panstvím, ne-
mají tyto odchylky zvláštního významu. Ve starší době ale, kdy
nebyly pevně stanoveny hranice a kdy řeka Ostravice sama tuto
funkci vykonávala, tu změny toku Ostravice měly za následek
spory a hádky, které bývaly odstraňovány mnohými a složitými
smlouvami. Spory ty se mnohokráte opakovaly a o většině jich
se nám nezachovalo zpráv. Uvedeme jen jako příklad smlouvu
z r. 1512 mezi biskupem olomuckým Janem Grodeckým a knížetem
těšínským Kazimírem, kterou biskup léno Místecké uděluje znovu
Kazimírovi : v smlouvě té mezi jiným se ustanovuje, že v Ostra-
vici smí sice kníže loviti ryby, ale jen pro svou osobu a že rybolov
v té řece nikomu nesmí pronajímati. Spory pak jednak poddaných
biskupských, jednak knížecích o louky, pastviny a lesy po obou
stranách Ostravice mají se vyříditi tím způsobem, že z obou stran
se mají vybrati staří lidé pamětníci a k nim má přidati biskup
a kníže po 2 zástupcích, a tato komise má spory rozhodnouti
a hranice označiti kopci nebo jiným způsobem. Je jasno, že spory
tyto zavinila Ostravice změnou svého toku a že označení hranic
kopci je zajímavý pokus osvoboditi hranice od Ostravice, učiniti
hranice neodvislé od Ostravice.

Druhý příklad je ještě zajímavější: R. 1584 prodal biskup
olomucký Stanislav Pavlovský panství Frýdecké Bartoloměji Brun-
tálskému z Vrbna. Hranice toho panství proti biskupství tvořila
řeka Ostravice. Tato původně tekla těsně pod Lubnem a rozdě-
lovala přesně statky Lubenské a Frýdlantské. Na to však uhnutím
na západ octla se část statků Frýdlantských na pravém břehu.
Ale opětným posunutím řeky na východ některé statky již Lubenské
zase se octly na břehu levém a tak měli Frýdlantští statky na
pravém a Lubenští na levém břehu. Pro tyto spletité, nestálou
řekou způsobené poměry majetkové nemohla řeka Ostravice v těchto

3

končinách tvořiti přesné hranice mezi biskupstvím a knížetstvím.
Proto vidíme i v minulosti, že sousední říše a panství druhdy
Ostravici jako hranice nerespektovaly a přes ni na tu nebo onu
stranu zasahovaly. Spíše jim kladl mez okraj hornatiny Huk-
valdské a velikáni Lysá na jedné a Ondřejník na druhé straně.
Doklad k tomu pěkný dodává vznik a dlouhé trvání léna Místecko-
Frýdeckého (Místecko připojeno k Těšínsku r. 1402). Ale již před
tím dlouho trvající léno Místecko-Frýdlantské se svými přiroze-
nými hranicemi na západě Ondřejníkem a východním okrajem
hornatiny Hukvaldské až do šířky Stařiče a jeho přesahování na
Slezsko až po Lysou nám zobrazuje toto působení mocnějších
hranic orografických a pomíjení Ostravice jako hranice. Jako
Morava v děkanství Místeckém překročila Ostravici, tak Slezsko
přestoupilo Ostravici a na dlouhou dobu připojilo k sobě léno
Místecko-Frýdlantské a našlo své přirozené hranice v Ondřejníku
a východním okraji hornatiny Hukvaldské. Ba nescházelo mnoho
a bylo by Místecko-Frýdlantsko připojeno ke Slezsku a odcizeno
Moravě (jak se to stalo skutečně s Opavskem); ale jak tu hou-
ževnatostí biskupů olomuckých zachované enklávy nám připomí-
nají Opavsko jako někdy kraj moravský, tak tu v našich končinách
zrovna tou houževnatostí biskupů Místecko-Frýdlantsko udrženo
při Moravě. Když tedy Místecko-Frýdlantsko skoro po 200 let
bylo součástí Slezska (od r. 1402—1584), není divu, že stavové
slezští je začali pokládati za skutečně slezskou krajinu. Proti tomu
se museli stavové moravští hájiti již r. 1593, poukazujíce na to,
že Ostravice od starodávna tvoří hranice mezi Slezskem a Moravou.
Ale Slezané přes to r. 1619 žádali, aby ten spor byl rozhodnut
na generálním sněmě v Praze. Od té doby věc neutuchla ani
v XVII. a XVIII. století, ba ani v XIX. století: ještě r. 1853
žádala slezská komise organisační, aby okresní hejtmanství Nový
Jičín a Místek byly připojeny administrativně ke Slezsku nebo
alespoň Fulnek a Mor. Ostrava. Žádosti ale nebylo vyhověno. —
Ostatní hranice jsou méně zajímavé. Severní (s okresním hejt-
manstvím Mor.-Ostravským) jde severně od Paskova a Brušperka
k výšině 303 m (sev. od Brušperka), překročuje údolí řeky
Ondřejnice (kousek severně od Brušperka); obraci se na jih a
postupuje celkově za předělu mezi Lubinou a Ondřejnicí až ke
Kazničovu, který obejímá. Od Brušperka až ke Kazničovu hra-
ničí s hejtmanstvím Jičínským. Odtud začínají hranice s okresem

i*

4

Frenštátským : ty jdou napřed na západ až ke Karlovské Hoře
(613 m) na právo od Myslíku, odtud na jih na vrcholek Skalky
(965 m), odtud zabočují na východ až k Čeladence. Tu se při-
bližují k východním hranicím skoro na l 1 / 2 km. Tímto zaužením
je okres rozdělen na ony 2 části (severní a jižní). Ta jižní část
od toho krku na jih se rozšiřuje tím, že západní hranice jdou
skoro přesně na jih po předělu mezi Ostravicí a Geladenkou přes
vrcholky: Smrček (852 m), Smrk (1282 m), Velká Polaň (1077 m),
Samorostlý (925 m), Kladnatá (918 m). Zde začínají hranice s okresem
Rožnovským, které jdou na jih až k Vysoké (1024 m) a odtud na jv. až
k Bezkydu. Tu začínají hranice uherské postupující po hlavním
hřbetě karpatském na severovýchod až k Sulovu a odtud kousek na
sever, kde začínají hranice slezské, které jdou napřed na jih až dosa-
hují potoka Černé, pak podle něho na jihozápad až ke stoku Černé
a Bílé. Tu jsou severní hranice onoho výběžku na východ (Baraní),
jehož jižní hranice jsou Uhry. Od stoku Bílé a Černé zatáčí se hra-
nice zvolna na sever a držejí se odtud stále Ostravice až k Paskovu.

Přehled geologický povšechný.

A. K/ída. Nejstarší v našem okrese se vyskytující útvar jo
křídový. Skládá pásmo Radhoštské a Smrk. Od Smrku v širokém
pásmě souvisle postupuje přes Ostravici na východ do Slezska.
Ostravice po spojení Černé s Bílou teče ještě asi 2 km na sever
vrstvami třetihorními, pak protéká oným širokým pásmem křídy
a vstupuje zase do třetihor, a sice do jižního výběžku. Na sever
vybíhá křída výběžkem na jihu užším, na severu širším až za
Hůrky Palkovické (Ondřejník, Skalka, Karlovská Hora, Kubánka,
Babí Hůra, Ostružná). Na východní jeho straně je kus křídy,
úplně odtržený od ostatní hmoty Ondřejníku a oddělený od ní
pruhem diluvia (Hůrky Metylovické, Čupek). Druhý úplně odtr-
žený kus křídy je severozápadně od Místku. Jižní jeho část tvoří
mocný výlev pikritu a těšinitu (na právo od silnice císařské), na
sever sahá až za Stařič. Obklopen je ten ostrov křídový na vý-
chodě naplaveninou mladší údolí Ostravického, na všech ostatních
stranách naplaveninou starší (diluviem).

B. Třetihory rozkládají se na jihu od Vysoké (1024 m)
přes Bezkydek, Bezkyd, Bobek a Konečnou až k Sulovu a přesa-
hují na jih na jižní části Smrku a Lysé, tak že údolí Černé a
Bílé v celém svém rozsahu je vnořeno v třetihory.

5

Obr. 1.

6

Na severu jsou : a) V údolí Ostravice, začínaje asi od Bašky
a* M. Kunčic, postupuje v pruhu neširokém mezi Ondřejníkem a
výběžky Lysé Hory. Na jih končí se dvěma výběžky, jedním na
jihozápad podle trati železniční, druhým na jih podle Ostravice
mezi Lysou a Smrkem hluboko do křídy.

b) Ostrov Brušperský, od Brušperku až po Hukvaldy. Ondřej-
nice je svým tokem skoro půlí. Je kolkolem obklopen diluviem.

G. Diluvium (náplava starší) začíná u Paskova v úzkém
pruhu mezi alluviem údolí Ostravického a třetihorami Brušperskými.
Hmotou křídovou Ondřejníka rozděluje se tento pruh ve 2 pásma:
První jde na jih až skoro k místu, kde zatáčí trať železniční do
pánve Frenštátské. Je omezen na východě u Místku alluviem,
jižněji třetihorami a kusem křídy Metylovické, na západě křídou
Ondřejníka. Druhý v úzkém pruhu na jih hluboko do pánve
Frenštátské. Je omezen na východě hmotou křídovou Ondřejníka,
na západě třetihorami Brušperskými a křídou.

D. Horniny vyvřelé. Jsou to těšinity a pikrity, hlavně
na dvou místech: 1. u Místku, v jižní části ostrova křídového,
2. u Brušperka ve dvou partiích, z nichž jednaje severovýchodně,
druhá jihozápadně od města (souvisí s pikritem na Sovinci).

E. AI lu ví um (náplava mladší). Od Paskova na jih v údolí
Ostravice s výběžkem podle Morávky. Na jihu končí u vrstev
třetihorních. Tím není řečeno, že pruhy alluvia by se nevyskytaly
také v oboru třetihor a křídy, a tu hlavně arciť v údolí Ostravice.
Jen že jsou menšího rozsahu a významu. (Obr. 1.)

Podrobnější výklad geologický.

A. Křída. Nejstarší vrstvy křídové, nejníže položené, jsou
t. zv. 1. vrstvy Těšínské. Dělí se a) ni spodní břidlice Těšínské,
složené dole z tmavých shnitých břidlic, přecházejících ve sliny
vápnité, jak se vyskytují na severním svahu kopce Stařičského,
a nahoře z pevnějších vápenců šedých, objevujících se taktéž na
kopci Stařičském a pak v pruhu od Metylovic ke Lhotce (Kar-
lovská Hora);

b) svrchní břidlice Těšínské. Jsou to černé břidlice se sfero-
siderity peckovitými. Místem se mění v bělavé pískovce Grodištské.
První nalézáme na Karlovské Hoře u Metylovic, na Stařičském
kopci. Ty pískovce skládají severní svah Smrku (Žár a Smrček).

7

2. Vrstvy Veřovické jsou černé slínité břidlice „spliže“ se sferosi-
derity, přecházejíce nahoru v pískovce. Vnikají do okresu z pánve
Frenštátské od Kunčic a Čeladné. Ondřejník z nich vyniká jako
ostrov. Pak nalézají se v severním ostrovu křídovém (Místeckém)
na cestě mezi Ghlebovicemi a Palkovicemi (na severovýchodním
svahu Ostražné).

3. Vrstvy Godulské. Jsou to pískovce zelenavé a žlutavé značně
tvrdé. Z nich je složen Ondřejník, Smrk, Karlovská Hora, z velké
části Hůrky Palkovické (Ostražná, Kabatice, Babí Hůra, Kubánkov).

4. Vrstvy Frýdecké. Jsou to dole sliny bakulitové, nahoře
pak pískovce Bašské jemnozrnné, s tmelem vápenitým, značně
tvrdé. Vyskytují se na Hůrkách Metylovických, Palkovických a
Ghlebovických a na vrchovině jihovýchodně od Stařiče.

B. Třetihory. 1. Eocén tak zvaný východomoravský sahá
v mohutném pásmu do jižní části okresu. Jsou to nahoře nazvané
třetihory jižní (jižně od pásma Radhošťského). V třetihorách sever-
ních od pásma Radhošťského se objevuje eocén jen na málo místech,
protože je kryt diluviálními vrstvami (tak východně od Brušperka).

2. Neogen, a sice jen druhý stupeň: skládá vrstvy třetihorní
předně v údolí Ostravice a pak z větší části ostrov Brušperský.
Jsou to vrstvy celkem jen málo porušené, skoro vodorovné, sestá-
vající z pestrých jílů, měkkých pískovců a docela nahoře ze
šedivých jílů.

C. Diluvium. Jsou to písky, štěrky a hlíny původu říčného
nebo i subaerického (hlíny cihlářské a žlutíce). Že by štěrky dilu-
viální v okresu místeckém byly původu morénového, nelze doká-
zati. Led doby diluviální, a sice druhé doby ledové, třebas sahal
na severovýchodní Moravu údolím Odry v prahu 45 km dlouhém
až skoro k Hranicím, jak nasvědčují bludné balvany Poodří, jistě
nedosahoval na půdu okresu Místeckého. Nikde, ani v údolí
Ondřejnice ani v údolí Ostravice na půdě okresu nebylo nalezeno
nijakých stop ledu diluviálního (ani bludných balvanů). Pruh
diluviální mezi křídou Ondřejníka a třetihorami Brušperskými
není zajištěn, ač lze připustiti, že vrstvy diluviální se mohou vy-
skytovati nejen v polohách nízkých, nýbrž i ve značné výšce.
Celkově však lze říci, že nejmocněji se diluvium vytvořilo v údolích
stoků diluviálních, tedy hlavně v údolí Ostravice, které ve své
podstatě je dílem doby diluviální. Diluvium je tu z velké části

8

zakryto vrstvami nejnovějšími, alluviálními. — Původu sotva
diluviálního jsou rašeliny, vyskytující se při horním toku Ostravice
(viz o tom v článku „Ostravice*).

Geologie a horopis.

Obě svrchu řečené části okresu Místeckého liší se ve mnohých
ohledech. 1. Severní část je pahorkatinou a dílem i nížinou, je
složená z větší části z naplavenin a třetihor a jen z malé části
z křídy. 2. Jižní část je naprosto hornatá a představujíc údolí
mezi Smrkem a Lysou, čím jižněji tím širší, geologicky výhradně
křídě a třetihorám náležející. (Obr. 2.) Severní část je pokryta jen
zbytky někdejšího souvislého lesa, jižní ale souvislý ten les dosud
zachovává. V severní části je možné jakž takž výnosné zemědělství,
v jižní jen kopaničářství a chov dobytka, v severní je podnebí
mírnější a sušší, v jižní drsné, mokré, se zimou 2 — 3 neděle delší,
se spoustami sněhu a krutými vánicemi. A tak i obyvatelstvo se
liší: na jihu chudí horalé, na severu zámožnější sedláci a měšťáci;
ale ještě větším činí ten rozdíl obchod a rozvoj průmyslu, což
severní části dodává rozhodně převahy. Severní část geologicky
skládá se z údolí řeky Ostravice, jehož dno je složeno z dilu-
viálních štěrků, nahoře krytých nánosy alluviálními. Údolí to různé
šířky (V 2 km až 3 km) je omezeno na západě příkrým okrajem
moravským, na východě slezským, oba ty okraje složeny jsou
z vrstev křídových, třetihorních a diluviálních. Dno údolí netvoří
naprostá rovina, nýbrž naskytují se tu mírné vypnuliny táhlé,
stupně více nebo méně jasně vyznačené, mizící a opět se obje-
vující. Hlavně asi prostředkem údolí toho (od Kunčic přes Místek,
Sviadnov až k Paskovu) postupuje od jihu na sever mírná vypnu-
lina, která však na některých místech má příkřejší svahy, ba
docela srázy. Tak jest tomu za Místeckým hřbitovem, od jehož
zadní stěny prudký sráz, 3 — 5 m vysoký, spadá ke strouze, oddě-
lující se u splavu Staroměstského od Ostravice. Ale i dále od
hřbitova lze tento svah sledovati, napřed stále příkrý podle levého
břehu strouhy, pak opouští břeh strouhy a postupuje stále mír-
něji daleko do polí po levé straně silnice z Místka do Kunčic.
Je to část svahu vypnuliny diluviální, po níž jde silnice z Místku
do M. Kunčic. Západněji pne se vrchovina Hukvaldská, která
moravským okrajem příkrým omezuje údolí Ostravice na západě.
Tato vrchovina je omezena na západě údolím Ondřejnice, které

10

na západě zase omezuje plotna příborská. I na té vrchovině
Hukvaldské i v údolí Ondřejnice všude převládá křída, třetihory
a starší náplavy. Je skoro jisto, žé pod vrstvami eocénu a mladších
třetihor u Paskova následují produktivní vrstvy karbonu; že by
ale tyto vrstvy karbonové z pánve uhelné Ostravské pokračovaly
souvisle až pod Brušperk je pochybno. Snad u Brušperka je tu
kus karbonu, odtržený od souvislé pánve Ostravské. I jih okresu
vykazuje tytéž karakteristické útvary. Celý tudíž náš okres Místecký
je částí vnějšího oblouku karpatského, který není ničím jiným
než pokračováním plyšového pásma na severním svahu Alp.
Pískovce hlavně a podřízenější břidlice, vápence a slepence kří-
dové a třetihorní tvoří zde okraj klesající oblasti uherské. Okraj
ten byl zdvižen tlakem, směřujícím z centra klesající uherské
oblasti ven a nalézajícím oporu v Sudetách na sev.-záp. a v pahor-
katině polské a plotně ruské na severu a severovýchodu. Okraj
ten byl nejen zdvižen, ale i zohýbán a zvrásněn, a sice směrem
ven k obvodu. Severní pruh křídy a třetihor byl errosí rozrušen
a odplaven, jak je to zřejmé na severním roztřepaném okraji.
Zvětráním rozrušeny byly méně tvrdé partie jak útvaru křídového
tak i třetihorního a vodou odneseny (jmenovitě shnité břidlice
Veřovické „spliže“ nazvané; jich odplavením vynikla kotlina Fren-
štátská a oddělen byl Ondrejník). Byla vybrázděná údolí protí-
nající kolmo nebo skoro kolmo směr vrásek, tedy údolí směru
severního, a sice ve značném počtu jedno vedle druhého, tak že
krajina byla rozčleněna v pásy směřující od hlavního hřbetu na
sever. Takovými údolími v našem kraji Místeckém je údolí Ostra-
vice a Ondřejnice. S tím ale souvisí i jiná věc. Tvrdší partie
hornin křídových a třetihorních ale vzdorovaly více vymletí a
odplavení. Ony postupem věkův se stávaly vyššími, kdežto partie
měkčí se nížily. Celkově s tím bylo spojeno vůbec snížení celého
pohoří, podrobněji ale i jiné důležilé změny tím přivoděny. Jelikož
hlavní hřbet v našich končinách aspoň skládal se z částí
měkčích než části severně od něho, byl snížen, kdežto ony severní
části původně nižší staly se vyššími. Dnes hlavní hřbet na hra-
nicích uherských vykazuje výšky něco málo nad 800 m, kdežto
severněji jde Lysá přes 1300 m a Smrk skoro 1300 m. Ale i tvar
údolí Ostravice od hranic uherských až k výtoku z hor nad
Frýdlantem se nám tím objasňuje. Obyčejně údolí jsou čím doleji
tím širší, čím více nahoru tím užší. Ale zde vidíme opak: toto

11

údolí čím výše nebo jižněji stává se širším a plošším; příčina
hlavni toho je, že tvrdé massy pískovce Godulského u Lysé a
Smrku směrem severním se k sobě přibližují a směrem jižním se
od sebe vzdalují. Z toho úzkého defilé pak vyrážející řeka jakoby
osvobozená a svírajících pout zbavena nad Frýdlantem a u Frýd-
lantu řádí tím nezbedněji. Ale i severněji porozumíme mohutné
hmotě Ondřejníka, když uvidíme, že na podkladě měkkých břidlic
Veřovských kupí se na západ k pánvi Frenštátské zvolna zapa-
dající tvrdé vrstvy pískovce Godulského, vyvršené ve smělý vrcholek
Skalky (965 m) a daleko do kraje hledícího Ondřejníka. A tak
i hůrky metylovické, palkovické a chlebovické a kopec Stařičský
a Sovinec u Fryčovic objeví se nám jako tvrdší partie dílem
křídy, ale více vrstev třetihorních, zachráněné před errosí a
denudací.

Ale i ony podélné brázdy tektonické byly errosí namnoze
prohloubeny, arci v menší míře v poměru k menší působnosti
celkem jen krátkých a malých toků, které jimi se ubírají. Těmito
kratšími údolími směru obyčejně východního ony pásy severo-
jižní rozčleněny ještě podrobněji v jednotlivé kusy čtverhranné
delší nebo kratší. První je na jihu mocná hmota Smrku (údolí
Geladenky je jakoby pokračování údolí Ondřejnice) s nejvyšším
vrcholkem Smrkem 1282 m. Na sever k prorvě Geladenské končí
mocným příkrým srázem, na jih ale prodlužuje se v táhlý hřbet
čím jižněji tím nižší (Velká Polaň 1077 m, Samorostlý 925 m,
Trojačka 984 m, Kladnatá 918 m), všude hustým lesem porostlý.
K druhé podélné prorvě nebo podélnému údolí od v. k z. postu-
pujícímu Geladenskému druží se na jihu první, kterým
protéká od východu Černá, od západu Bílá, na sever třetí
(Metylovice, Skalka, Kozlovice), kterým teče potok Řídký a horní
tok Olešné, pak severněji čtvrté (Palkovice, Myslík), podle Olešné
a potoka Palkovického, pátá, méně vyznačená sníženina (Zelní-
kovice, Ghlebovice) a konečně šestá, hluboká to prorva Stařičská.
Dle toho jsou tu od jihu na sever tyto oddíly: 1. Smrk mezi
prvním údolím a druhým; 2. Ondřejník s vrcholkem Skalka
965 m, Koryto 931 m a Ondřejník 891 m mezi druhým a třetím
údolím; 3. Hůrky metylovické a palkovické, mezi třetím a čtvrtým
údolím, oddělené od sebe hlubokým korytem Olešné (s vrcholky :
Gupek metylovský 525 m, Králova Hora 555 m a Kozlovská
Hora 613 m; 4. mezi čtvrtým a šestým a i za to šesté, hlubokou

12

to prorvu Stařičskou až ke Krmelínu (327 m) vypíná se pahor-
katina Hukvaldská, spadající na západě a východě dosti
příkrými okraji do údolí Ondřejnice a Ostravice. Lze tu roze-
znati a) vyšší hůrky chlebovické (Ostrožná 618 m, Kaba-
tice 597 m, Babí Hůra 630 m) celkem na jihozápad postupující
až k Ondřejnici, která zde prorvala spojení těch hůrek s vrchem
Hukvaldským a Káznicovém (480 m a 588 m). Zde se blíží údolí
Ondřejnice nejvíce k údolí Lubiny. Zároveň tudy přechází cesta
od Příbora z údolí Lubiny do údolí Ondřejnice a odtud bud
prorvou Kozlovice — Metylovice— Skalka do údolí Ostravice u Frýd-
lantu, nebo severním směrem údolím Ondřejnice do Rychaltic a
odtud bud přes Chlebovice nebo Stařič zase do údolí řeky Ostra-
vice u Místku. Pochopíme, proč v těch místech byl založen tak
pevný hrad: ovládal cesty do Příbora, na jih do pánve Fren-
štátské, na sever cesty k Odře a na východ k Ostravici, b) Od
Hůrek Palkovických na sever prostírá se plotna celkem jedno-
tvárná až po vyvýšený okraj jižně od hluboké prorvy Stařičské
(s bodem 309 m, Okrouhlá 373 m, Strážnice 393 m a bod 306 m).
c) Za tou prorvou vypíná se severní okraj prorvy Stařičské
s nejvyšším bodem 385 m; odtud krajina zvolna se svahuje k lesu
Brušperskému a Paskovskému. Celou tu pahorkatinu hukvaldskou
na sever zakončuje Krmelín 327 m. Z nádedujícího pruhu směru
severojižního mezi Ondřejnici a Lubinou náleží jen východní svah
k okresu Místeckému, počínající na jihu Káznicovém a postupu-
jící na sever podle Sklenova, Rychaltic a Fryčovic až za Sovinec
(351- m). — Klesání krajiny na sever dobře znázorňuje nám toto
pořadí, vedené od Hlavaté až k Brušperku a Paskovu: Hlavatá
792 m, Lojkaščanka 560 m, Staré Hamry 481 m, Ostravice 407 m,
Čeladná 420 m, V. Kunčice 390 m, Frýdlant 356 m, Místek 290 m,
Brušperk 271 m, Paskov 255 m. Nejvyšším bodem je Smrk 1282 m,
nejnižším v krajině pod Paskovem asi 250 m ; rozdíl z toho vyplý-
vající (1032 m) je zajisté znamenitý.

Dvě příčiny hlavně měly a částečně dosud mají vliv na
utváření povrchu našeho kraje, a sice tektonika, záležející ve
zdvižení vrstev a jich zvrásnění v tektonické vyvýšeniny a sníže-
niny, pak errose a denudace (totiž větrání hornin vlivem vzdušin
(vzduchu a vody), čímž povšechné formy tektonické dílem po-
drobněji vymodelovány, dílem ale i v podstatě změněny byly.
Z těch změn nej důležitější je vyhloubení nových údolí neboli

13

snížení partií měkčích a vyvýšení partií tvrdších. Celý Smrk
skládá se z tvrdých pískovců Godulských, upevněných na severním
svahu vyvřelým pikritem. Z těchže tvrdých pískovců je složen
i Ondřejník, a to hlavně ve své svrchní části. Také je nalézáme
nahoře na Kozlovské Hoře nebo Karlovské Hoře (613 m), vý-
chodně od Myslíka, kde rovněž přidružuje se tvrdý pikrit a tešenit.

Také skládají hřbet postupující na pravém břehu Ondřejnice
od Sklenova a Rychaltic na sever, kde na Sovinci se k nim
přidružuje výlev tvrdého pikritu a tešenitu. Konečně i Palkovské
Hůlky tytéž pískovce vyvýšily; jsou na Kabatici a Ostružné, na
svazích k Palkovicím, Ghlebovicím a Rychalticím. Hůrky Metylo-
vické jsou taktéž složeny z tvrdších pískovců Bašských. Tvrdé
Godulské vrstvy skládají i vyšší vrchy po obou stranách prorvy
Stařičské ve spolku s pískovci Bašskými a pikritem a tešenitem.
Konečně tvrdší tešenity tvoří nejvyšší části u Brušperku (Antoňov
u Brušperka) a vršek Krmelín. Leč jen na nemnohých místech
leží útvary geologické na bílém dni. Skoro všude pokryty jsou
bud lóssem nebo nánosem diluviálním (sem patří četné žlutíce
cihlářské původu dílem subaerického nebo vodního jako v Bahně
u Místku) a alluviem a hlínou eluviální, v jejíž povaze rozhodují
mnohé místní okolnosti. Jen na málo místech je povrch pokryt
pískem nebo štěrkem hrubým docela neúrodným aneb jest holou
skalou. Pískové a štěrkové plochy vyskytují se hlavně v údolí
řek Ostravice a Ondřejnice. Rašeliny se vyskytují na Smrku a
v horním údolí Ostravice. Neplodné půdy je tedy nemnoho.

Produktivní půda je pokryta pastvinami, lukami, lesy, poli
a zahradami. Půda orná a zahradní je hlavně dvojí: 1. Lehčí,
více méně písečnatá a promíšená v různé míře drobnějším neb
hrubším šterkem (kamenec); je to dílem lóss, dílem vzniklá zvět-
ráním štěrků diluviálních a nánosů alluviálních. Je teplá, propouští
rychle vodu a proto celkem úrodnější než hlíny, obzvláště proto,
že na Místečku hojněji prší a vody často jest nadbytek, což však
na těchto lehkých propustných půdách méně vadí než na tak
zvaných hlínách. 2. Hlíny jsou z větší části eluviální a vznikly
větráním vrstev křídových a třetihorních na místě. Kloní se zhusta
k slínům, jsou studené, těžké a špatně propouští vodu, což při
značné deštivosti je činí příliš mokrými a proto méně úrodnými.
Takové hlíny pokrývají hlavně svahy údolí Ostravice a Ondřej-
nice a potoků do obou se vlévajících a pak vůbec vyšší části

14

pahorkatiny. Úrodnějšími je činí na mnohých místech zvětraliny
sopečných hornin pikritu, palackytu a tešinitu svými součástmi
draselnatými, sodnatými a fosforečnými. Kamenec se vyskytuje
hlavně v částech nižších.

Vodopis.

Orografické utváření nahoře vylíčené je podkladem přiro-
zeným vod tekutých, potoků a řek. Tyto, sledujíce svým tokem
hlavní svah od jihu na sever a tekouce v utvořených již brázdách
tektonických jednak od jihu na sever, jednak od východu na
západ a opačně, vystupují i aktivně, vyhlubují silou svého toku
údolí tektonická nebo docela nové prorvy vyhlodávají. Převlá-
dající působnosti svahu od jihu na sever odpovídá ve vodopise
to faktum, že větší řeky tekou vesměs od jihu na sever a menší
od západu na východ nebo opačně.

Nej důležitější řeka jest Ostravice.

Ostravice povstává spojením dvou potoků, Černé a Bílé.
Černá pramení na Sulově v soustavě roklí zvaných vlčí jámy,
teče na jih mezi Sulovem a Skvrňaným až k ústí Vijadačky na
levém břehu. Zde vstupuje Černá do podélného údolí uzavřeného
na jih hlavním hřbetem Karpat, na severu mocným pásmem po-
stupujícím od hory Kozleny (Gruň) skoro na západ k Starým
Hamrům. Tím údolím teče Černá až ke stoku s Bílou. V něm
přijímá jak od jihu z hlavního hřbetu Karpat četné potoky
(Borsučka, Gigulka, Lázeňská), tak od severu (Škvrňany, Hartisov,
Medvědí, Chladný, Veliký Lučný, Malý Lučný). Ve výšce 521 m spojuje
se s Bílou, která protéká týmže podélným údolím, jen že ve směru
opačném (skoro východním). Bílá vzniká spojením 2 stejně silných
potoků, jižního, vznikajíciho z mnohých potůčků (největší Svi-
ňarka), stékajících na sever z hlavního pásma karpatského (Vysoká
1024 m), z revíru Salajka a severního, který hlubokým a kli-
katým údolím se vine od Kladnaté. Po spojení Černé a Bílé ve
výši 521 m proráží si sesílená Ostravice hlubokou prorvu na
sever mezi Javořinou (833 m) a Janikulou (taktéž 833 m). Odtud
počíná druhý oddíl toku Ostravice a sahá až k výtoku jejímu
z hor nad Frýdlantem. Toto malebné údolí, hned se zužující
v divokých prorvách, hned se zase rozšiřující v menší pánve,
vyryté Ostravicí mezi Lysou a Smrkem, je právem proslulé krá-

15

sami přírodními. Neméně úchvatná ale jsou údolí postranná,
jimiž hojnovodé potoky vlévají se do Ostravice. Z pravé strany:
Porubaný potok z Gachovky, KyČera a Jamník (z Jani-
kule a Poledňana), Řečice poblíže hostince na Šancích, sbírající
vody své v soustavě malebných údolí mezi Lysou, Kozlenou a
Gruněm, Mazák, Lepetný a Satina (z Hory Lysé). Z levé strany :
Černík (od Trojačky, revír Samčanka), Velký potok (z jižního
svahu Smrku), sesílený na pravém břehu Panskou od Trojačky
a na levém Citatnickou, Križůvkou, Břestovským a Studenčanskou
(vesměs se severního svahu Smrku), Hrachovičanský, Ružavecký
potok (obě ze Smrku), Bučací potok. Stříbrník a Řasník (vesměs
již se severního svahu Smrku). Kde silnice z Ostravice do Frýd-
lantu protíná Geladnou, končí posledním výběžkem (417 m) mocná
hmota Smrku na sever, zaužujíc zde naposledy údolí Ostravice,
která pak vstupuje v široké své údolí diluviální. Tu počíná
třetí oddíl toku Ostravice. Zde přijímá Ostravice na pravém
břehu ze Slezska: Sibudov (nad Frýdlantem) a Lubenec (pod
Frýdlantem), Říčku (u Bašky), Bašicu (u Starého Města), Morávku
(u Místku), Frýdecký potok (pod zámkem Frýdeckým), Leskovecký
potok (u Leskovce), Patyňský potok (nad Paskovem). Na břehu
levém: Geladnu (z hlubokého a krásného údolí mezi Smrkem a
Kněhyní), Ondřejnici, četné menší potůčky z východního a sever-
ního svahu Skalky a Ondřejníka, Hranečník (pod Místkem), Olešná
(pod Paskovem). Největším přítokem Ostravice je Moravka, známá
svými prudkými a zhoubnými povodněmi. Ona liší se od ostatních
přítoků Ostravice v údolí diluviálním hlavně tím, že vstupujíc do
údolí Ostravice nemění směr svého toku dosavadní, jak to činí
vesměs bez výjimky všecky přítoky, nýbrž v dosavadním svém
směru a silou hlavně svého toku proráží nejkiatší cestou mocné
štěrky diluviální. Síla toku Moravy hlavně za povodně ale má
i osudnější následky. Olešná, nejmocnější přítok Ostravice na
levém břehu, sbírá své vody na severním svahu Ondřejníka, ve
stráních „Na Hlubokém" a „u potoka", přijímá z pravé strany
potok Metylovický a na levé Palkovický z prorvy Palkovické a
potok od Zelinkovic. U Kunčic vstupuje do údolí diluviálního a
teče stále těsně podle příkrého okraje moravského. Teprve u Stařiče
(přijímá tu na levém břehu potok Stařičský a doleji menší potůčky
z lesa Paskovského) odchyluje se od toho okraje pahorkatiny
Hukvaldské.

16

Změny toku Ostravice v třetím oddílu jejího údolí dějí se
za vody vysoké, velmi časté. Tyto povodně jsou jednak způso-
beny velkými spoustami vod, které přes to, že končiny, ze kterých
sbírá O traviče své vody, jsou dosti dobře zalesněny, svalují se
náhle do řeky, více ale mělkostí řečiště a nízkostí břehů, které
až na malé výjimky skládají se z materiálu sypkého a drobivého
(ze štěrku říčného) a prudkosti spádu. Voda silou svého proudu
valí v řečišti spousty štěrku dolů, štěrku to zhusta velmi hrubého.
Skoro balvanům se rovnající valouny rychle posunují se dolů,
zmenšujíce se postupně. Řečiště, jehož dno vždy více přibývajícím
štěrkem se zdvihá, nemůže pak i menší spousty vody pojmouti,
voda se tlačí k břehům, řeka se rozvětvuje ve dvě i více ramen,
břeh se podemílá a řití do vody, čímž počíná nová zhoubná
změna v toku řeky a nebo řeka přestoupí nízký břeh a rozlévá
se po širém okolí.

Diluviální řečiště řeky Ostravice začíná vlastně nad Frýd-
lantem pod Novou Vsí a směrem severním se celkově vždy více
rozšiřuje. Nad Frýdlantem měří 0.5—0-75 km., u Frýdlantů se
rozšiřuje až na 1*5 km, Metylovskou Hůrkou se zase zúžuje na
0-75 km, ale u Kunčic a Bahna zase se rozšiřuje na 1'5 — 2 km,
od Místka vzrůstá jeho šířka na 2 — 3 km, u Paskova se zúžuje
na P8 km. Pozorujeme-li tok Ostravice, vložený do tohoto dilu-
viálního řečiště, vidíme, že až na malé výjimky teče Ostravice
buď blíže příkrému okraji východnímu (slezskému) a nebo zhusta
těsně vedle něho, i v nejnovější době stále jej ohlodávajíc a
podrývajíc. Když se řeka rozvodní, rozlévá se daleko na západ,
ale na východě silně naráží na příkré a namnoze i skalnaté svahy.
Dráha je vedena od Pržna až daleko za Paskov stále po břehu
pravém, ač někde pro trať nezbývá místa mezi řekou a přikrým
slezským okrajem, a to proto, že 1. je tu podkladem ne štěrk a
náno~, nýbrž skála pevná a 2. voda se více rozlévá na západ.
Ale vedení to má chybu jednu, že totiž nátlakem vody na východ
se trať podemílá a vyžaduje stále téměř opravy (u Frýdku). Lze
snad tento tok Ostravice a z toho vyplývající tvary různé obou
břehů vysvětliti tlakem vody na stranu pravou.

Konečně působí tu velmi mocně prudký tok řeky. Spousty
vod při vysoké vodě uhání příšerně následkem neobyčejně velkého
spádu řečiště. Pramen na Sulově je ve výšce 898 m. u Nové Vsi
má hladina řeky 397 m ; při přibližné vzdálenosti 22 km činí to

17

neobyčejný spád 22 m na 1 km. Mezi Novou Vsí (B97 m) a Frýd-
lantem (356 m) při vzdálenosti 475 km je spád přes 8-5 m na
na 1 km. Mezi Frýdlantem a Místkem (290 m) při přibližné vzdá-
lenosti 10 km je spád skoro 6-6 m na 1 km. Mezi Místkem a
Paskovem (255 m) při vzdálenosti 7'5 km je spád 4’6 m na 1 km.
Na délce, která nás tu nejvíce zajímá, od Nové Vsi až po Paskov
při vzdálenosti 22 km činí spád 6’4 m na 1 km, t. j. jinými slovy
řečeno: spád ne normální řeky, nýbrž horské bystřiny. Odtud
vzalo také původ jméno řeky Ostravice.

Nad Skalkou (430 m), výběžkem to Káznicová na východ
vstupuje Ondřej nice, která jen svým středním tokem náleží do
okresu, hlubokou prorvou na území okresu, obtéká taktéž v hlu-
boké strži vrch Hukvaldský, vstupuje pak do širokého údolí,
kterým proudí celkově směrem severním. K údolí tomu svahují
se celkově mírně Hůrky Palkovické a planina Stařičsko-Bruš-
perská od východu, od západu taktéž mírným svahem plotna
Příborská. Z pravé strany přijímá Rybský potok [od Rybí, z Rožné
(535 m)], četné menší potůčky se svahu Hůrek Palkovských,
z nichž je největší potok Krvalovický (od Krvalovic z Babí Hory
587 m), Košice (pramení nad Chlebovicemi v hlubokém údolí
mezi Kabatici (597 m) a Ostružovou (618 m), proudí Chlebovi-
cemi směrem severním, severně od Zamrkli se obrací na západ
a přijímá od jihu na levém břehu potok dosti silný z hlubokého
údolí mezi Babí Horou a Kabátici a vlévá se u Fryčovic nad
kostelem do Ondřejnice, potok Stařičský, potok z kamenných
lomů severně od Stařice a dva menší potoky u Brušperka.

Na levém břehu jediný potok Sklenovský.

Jezer na Místečku není, ale jsou tu rybníky arciť jen menších
rozměrů: u Žabna podle obou břehů Olešné, pak u Paskova na
levém břehu Olešné v řadě za sebou od jihu na sever: rybník
Prokůpek, Jedlovec, Piskoř, Kubáň.

Tyto bystrotoké řeky a potoky, hlavně ale Ostravice již
v době nejstarší lákaly ku zužitkování své vodní síly. Předně
vznikly četné mlýny, pak pily a konečně i průmysl železářský a
textilní v době starší byl odkázán na tuto vodní sílu; je tu jedna
z příčin, které tento průmysl vyvolaly. (Frýdlant, Místek, Brušperk.)
Jelikož Místek z obavy před povodní založen byl v nějaké vzdá-
lenosti od Ostravice, byla hned při jeho založení zařízena stoka
nebo strouha, přivádějící vodu z Ostravice k východnímu okraji

18

města. Podle ní vznikly mlýny, barvírny, valchy a j. Taktéž podle
Olešné vznikly četné závody (mlýny, cihelny, valchy, jichž roz-
valiny nejsou jí právě k okrase).

Podnebí.

Podnebí okresu Místeckého je značně chladnější a vlhčí než
v ostatní Moravě, ač je to celkově podnebí středoevropské s letem
obyčejně mírně teplým a zimou mírně tuhou, ale pozměněné
polohou kraje na sever otevřeného a na jih pohořím uzavřeného,
takže volný přístup mají větry severní a severovýchodní, obyčejně
chladné, pak kraje na jih rychle se zvyšujícího, kdežto ostatek
nižší je již svou blízkostí k horám obdařen značnější vlhkostí.
Podnebí kraje našeho je nejpodobnější podnebí severní Moravy,
ale liší se od něho větší pošmourností. Zase musíme rozeznávati
mezi části severní a části jižní. Průměrná teplota roční části
severní je 7° G, Místek má 7’5 — 8'5° G; jižní část ale má teplotu
daleko nižší. U nás dole dávno již sníh zmizel, kdežto na Ostra-
vici leží ještě vysoko a o 14 dní nebo 3 neděle déle. Žně v jižní
části se opozdují proti severní až o 3 neděle a na některých
místech i o více. V nepříznivých letech v některých místech obili
neuzraje. Rozdělení teploty na doby roční podléhá dosti velkým
změnám. Léto bývá někdy celé vlhké, mokré a chladné, jindy
zase udeří horka až na 30° C po 14 dní nebo po 3 neděle trva-
jící, a to hned v květnu (tak r. 1908). Zima obzvláště bývá
špatná se stálým kolísáním kolem nully a střídajícím se mrazem
a značnou oblevou. Nejstálejším počasím zvláště v hornaté jižní
části se honosí pozdní podzim. Tuhé zimy jsou vzácnější než
mírné. Deště jsou hojné: roční množství vody obnáší v průměru
870 mm. Tolik asi spadá v severní části okresu. Ale směrem na
jih přibývá rychle deště, již v Místku pršívá zhusta až 1000 mm,
vyrůstá ještě na Ostravici do 1800 mm a na Smrku do 2000 mm.
Deště jsou hlavně letní, a sice v časném letě a v časném pod-
zimku, V zimě sněží v severní části dosti, ale v jižní obyčejně
velmi mnoho. Spousty sněhu nahromaděné v horách na jaře
tající působí zhoubné povodně. Že v našem okresu prší oproti
ostatní Moravě velmi hojně, ukazuje počet dní se srážkami. Kdežto
na celou zem připadá dnů se srážkami 128 v průměru ročním,
připadá jich na okres severovýchodní 142 (na Moravu jižní a
střední jen 109), ba v jižní části okresu je dešťových dnů až 150.

19

I největší oblačnost má Morava severovýchodní, tedy i náš okres.
Páry, stagnující v prostoře mezi Lysou, Ondřejníkem a Smrkem,
kupí se tu dlouho, když již v sousedních končinách dávno se
vyjasnilo. Déšť, jak to již naznačuje veliká oblačnost, bývá jemný
(mrholí) a dlouho trvající. Jen v letě dosti často ve spojení
s bouřkou dostavují se lijáky. Málo kdy jsou spojeny s kroupami.
V posledních 20 letech zničily kroupy úrodu polní úplně jen
jednou, a sice v úzkém pruhu mezi Brušperkem a Místkem, při-
hnavše se od severovýchodu. V roce 1910 zastihlo krupobití
okolí Místku a způsobilo značné škody. Bouřek je poměrně více
než v ostatní Moravě, vyjímaje snad sever. Dle směru a snad
i dle původu lze rozeznati bouřky troje: 1. Nejčastěji postupují
od západu na východ po horách, jichž se pravidelně drží, málo
kdy zasahujíce do krajin nižších. 2. Vzácněji postupují směrem
opačným, od východu nebo severovýchodu ze Slezska, bývají ale
za to prudší a nebezpečnější. 3. Bouřky, vznikající na místě,
trvající na místě a jen málo postupující, jsou obyčejné v části
nižší, severní. Jen velmi četnými údery na prostoru poměrné
malém pozvolna se vyčerpává napětí elektrické.

Větry, jak vůbec v celé střední Evropě, převládají západní,
méně východní. Podle svahu Karpat na východ postupujících
srovnávají se větry i různých směrů ve výsledný směr západní
nebo východní na úkor směrů jižních a severních. Větry jsou
celkem slabší než v ostatní Moravě. Kdežto průměrná síla větru
obnáší ve střední a jižní Moravě 2*24, na západě 2 , 20, v severní
2*07, má Morava se severovýchodní jen 1*99, což je pod prů-
měrem celé Moravy (2’t). Skoro docela postrádá náš kraj větrů
jižních velmi teplých, jak vanou často v jižní a střední Moravě.

Rostlinstvo.

Odvislost svou od půdy označuje rostlinstvo samo svým
různým vzezřením na tak zvaných hlínách, na kamenci, na stráních
horských a na samých hřbetech horských. Ale i odvislost od pod-
nebí je zřejmá hlavně nedostatkem druhů teplomilných a převahou
druhů otužilých a chlad a vlhkost vyžadujících.

Lze rozeznati formaci lesní, formaci keřnatou (na pahorcích
a stráních), formaci luční, formaci půd mokrých, břehů, vod,
formaci rolní, formaci míst pustých, zdí a skal a formaci mechů.

2 *

20

Formace lesní. Pravý hustý les smrkový nemá téměř pod-
rostu. Ten vyskytuje se teprv v řídkých lesích bud smíšených nebo
listnatých, složen z rostlin tajno- i jevnosnubných, předně kapradin,
přesliček, bažanky lesní, pryšce, lýkovce, kopytníku, řepeně, starěku,
mařinky, svízele, čistce, rulíku, prvosenky, ostružníku, čarovníku,
žindavy, netykavky, šťavele, knotovky, dymnívky, sasanky, samo-
rostlíka, prosíčka, ostřice, biky, hnizdaku, bezu, rozrazilu, olešníku,
třezalky, violky, břečtanu, brčálu (barvínku), kyčelnic, aronu (Huk-
valdy), strdivky, sveřepu, okrotice, pižmovky, měsíčnice, zimozelenu
(Babí Hora), jaterníku (Místek), pryskyřníku (Stařič), podsněžníku
a příživného jmelí, borůvky (hlavně na holých stráních a teme-
nech) (hafery), hnidáku, vřesu (na písčitých místech), ostřice a
plavuně (Babí Hora), třtiny, kostřavy, kokoříku, řimbaby, krtičníku,
růže, meruzalky, řeřišnice, kozlíku, náprstníku, zimolezu (Hukvaldy),
měkkyně.

Formace keřnatá na pahorcích a stráních: z růží planých,
vstavačů, jestřabníku, hořčíku, omanu, orlíčku, liliji (zlatohlavu),
konvalinky. Na Kamenné u Stařiče: len žlutý, kartouzek, penízek
horní, bojínek, mrvka, vičenec. Pak janovec (Hůrky Palkovické,
Kazničov), úročník, ptačí zob (Hukvaldy), rozrazil, ostružinník,
kopřivy, kokotice, nadmutička (Místek), vikev houštní (Hukvaldy).

Formace luční (louky v nížině a pahorkatině, louky pod-
horské, louky bezkydské) : prvosenka, vstavač, kokrhel, jestřabník,
kontryhel, tolije, jehlice, kakost, žluťucha, zvonek hadincovitý,
kozí brada, šalvěj, smetanka, mečík, švihlík, jarmatka, svízel jarní,
vratička, vemeník, hořec karpatský, třezalka, zběhovec, jetel,
jestřabník, pryskyřník, hadí jazyk (Sklenov), vratička trojitá (Kaz-
ničov). Na lukách a holých stráních a temenech Bezkyd : metlice,
lipnice, pětiprstka, šťovik aronolistý, jestřabník, protěž horní,
brusnice, sedmikvítek, kakost lesní, pryskyřník, oměj, šalamúnek,
papratka horská (Smrk), jetel kaštanový (Kavalčanka), lněnka
luční (Ondřejník), kokrhel úzkolistý (Smrk), hořec tolitový (v Mí-
steckém lese).

Formace půd mokrých, břehů a vod: ostřice, slezinník,
rdesno, zeměžluč, skřípina, bařička, kruštík, všivec, krtičník, ku-
řinec, vrbka bahenní, jestřabina (Stařič), berla úzkolistá (Hrbolna
u Místku), smldník (u Olešné), přeslička, kýchavice, kozlík, ští-
rovník, třezalka, rozrazil, srpek barvířský, kapradina, pérovník
pštrosí (Hukvaldy), vrba pětimužná. V bařinách a rašelinných

21

půdách Bezkydu: dablik, kamzičník, starček, vlochyně, vachta,
koklík, violka bařinná, rosnička, ostřice, suchopýr, klikva, kejklířka
žlutá (Samčanka), žlutá violka dvoukvětá (Smrk), vrbka tříbranná
(Ondřejník, Smrk), zdrojovka.

U břehů: devětsil bílý, tavolník, žluťucha, ptačinec, vrbina
hajní, krabilice, kerblík, zubatee, vrby, olše, střemcha, vaz, třtina
kopinatá, kozlík bezolistý, rukev, vrbka chlupatá, bodlák kade-
řavý, sveřep, pýr psí, pryšec, divizna, komonice, vrbka rozmarino-
listá, pupalka, mydlice, tamaryšek, řeřicha, sléz, chmerek, pcháč
bělohlavý (Bílá), myší ocášek (na Kamenci u Místka), vikev, blešník.

Ve vodě: rdesty, zevar, orobinec, zblochan, šmel, šípatka,
bublinatka, stolístek, kmín vodní, pryskyřník vodní, ostřice, skří-
pina, sítina a pryskyřník velký (Stařič).

Formace rolní: rdesno, šťavel, šater, česnek, prlina, kon-
tryhel, ořeší, třezalka, silénka, knotovka, mák, medynek, modřenec,
pryšec, voskovka (Stařič), hlaváček, stračka, svízel dejvorec,
zemědým, rosička, kuří noha, blín, maceška.

Formace zdí, míst skalnatých a pustých: pryšec, srdečník,
štětka, blín, blešník, merlík, kakost, šedivka, osladič, netřesk,
hulevník, routička, zlezinník zelený (Smrk).

Formace mechů .240 druhů). Na rašelinách a bařinách:
rašelinníky hojné, v půdách lesních: hojné mechy lesní, na
skalách mechy skalní. Jiné druhy na půdě štěrkovité a písečné,
ve vlhkém zdivu, na kamení, ve vodách, na stromech, na pařezích
a kořenech.

Rozloha jednotlivých formací.

Les pokrýval původně celý náš kraj až do polovice 13. sto-
letí. Byl to les jediný, skoro nepřetržitý. Postupující kolonisaci
les ten se klučil a ustupoval a jeho místo zaujaly pole, louky a
zahrady. Ale ještě dnes pokrývá les rozsáhlé plochy, zvláště
v jižní části, která až na chudé paseky na svazích hor a až na
dno údolí Ostravického celá veskrze jest lesnatá. Ale i v části
severní se z původního lesa zachovaly značné kusy, které kryjí
hlavně vyšší části. Lesem souvislým porostly jsou Ondřejník,
Hůrky Metylovické, Palkovické, Chlebovické. Severněji ale zacho-
valy se jen menší partie. Na hůrkách Pálko vických je les již
značně prořídlý; nicméně i tu lze sledovati s menšími přestáv-
kami skoro souvislý les od Královské Hory (555 m) a Hory

24

Kozlovské (613 m) směrem severovýchodním přes Olešnou až
k Metylovicím a směrem východním až k Hůrce Metylovské. Na
této ale je les ve své souvislosti již silně rozrušen, ba někde
i docela přerušen, tak že se rozpadá v jednotlivé lesíky a háje
(Hlíny, Dílov). Za bezlesými svahy údolí Palkovického zachovala
se na hůrkách Chlebovicko-Hukvaldských mocná oblast lesní. Část
jihozápadní s Kazničovem (615 m) a vrchem Hukvaldským (480 m),
krásnými buky porostlým (obr. 3.) a nahoře malebnými zříceni-
nami Hukvald ozdobeným (obr. 4.), odděleno je údolím malebným
Ondřejnice od hlavního lesa, který v mocné šířce postupuje směrem
severovýchodním až skoro k Chlebovicím. Jen na straně jižní
hlouběji vnikají do něho pole a pastviny holé (od Palkovic a
Myslíka). Dále na východ z lesa kdysi souvislého zbyly jen dva
kusy. 1. Roven, jižně od Zelinkovic a za Olešnicí Místecký les
neboli Rovenka. Jeho pokračování na sever značí revír Zámrklí,
ale osamělým ostrůvkem lesním je les Harasák u Lotrynkovic a
Štandl s Lipinou (353 m), které zdobí příkrý okraj vrchoviny
Hukvaldské ke Sviadnovu a Místku. Na sever na to následuje
bezlesní pláň po obou stranách prorvy Stařičské, jen sem tam
malými háji zdobená. Tak jest tomu i v okolí Brušperském.
Teprv severněji prostírá se na svazích severních poslední větší
kus lesa (les Brušperský a Paskovský). Výšiny Sovince a celé té
stráně v levo od Sklenova, Rychaltic, Fryčovic a Brušperka
jsou holé.

Lesy tyto náleží k lesům středoevropským smíšeným. Ve
vlastních horách (na Smrku) a pásmě bezkydském jsou to ve
větších výškách lesy jehličnaté (smrk, borovice, jedle, modřín),
v nižších ale přibývá postupně stromů a keřů listnatých (dub,
buk, olše, břízy, habr a j.).

Pastviny a louky. Pastviny hlavně nalézáme v horách.
Louky rozeznáváme horské (lesní), podhorské a louky v pahor-
katině a v nížině. Dobrým podkladem je jim „spliž“ (břidlice).

Role a zahrady. Zaujímají největší prostoru na severu, kde
jsou i úrodnější. Čím jižněji, tím více ustupují lesům a jsou méně
úrodné jednak pro nedostatek prsti a pro přílišnou její kame-
nitost, jednak pro chladné a mokré podnebí. Jsou to bídná políčka
nejvyšších pasek na svazích Ondřejníka a Smrku, kde jen řídké
brambory a chatrný ovísek se vedou, které často pro přílišný
chlad a vlhkost neuzrají.

25

Plochy nejdůležitějších formaci: plocha neplodná má 112 hek-
tarů 29 arů, plocha zastavěná a dvory: 207 ha 47 arů, plocha
plodná: 27.066 ha 2 ary, plocha veškerá: 27.385 ha 78 arů.

Čistý' výnos katastrální se páčí na 257.000 K a gruntovní
daň na 58.000 K.

Zvířena.

Ze zvířat, žijících v dobách, kdy končiny naše kryl téměř
nepřetržitý prales, zachovalo se až podnes jen velmi málo. Tur
zubr, vlci a medvědi, bobři i rysové vyhynuli (poslední medvěd
zastřelen na Baraní r. 1878). Vlk k nám málo kdy zabloudí,
rovněž divoký kanec. Rys jest vyhuben, zřídka objevuje se kočka
divoká. Dosud však drží se liška, jezevec, tchoř, kuna lesní a
obecná, hranostaj, lasice a vydra. Z hmyzožravců obecni jsou:
ježek, krtek, rejskové, podkováček, netopýři a jiní. Z hlodavců
žijí hojně zajíc, sysel, plch, krysa, potkan, myš domácí, hraboš,
veverka horská a veverka obecná. K lesní zvěři patří daňci, jeleni
a srnci a z cizí mufloni (Hukvaldy). Z ptáků dravců: výr, sýc
nejmenší, sýc rousňák, sova krahujová, sova bělavá, kalous, sova
pálená, sova obecná, sýc obecný, sýček; na vysokých horách
někdy bývají pozorováni sup hnědý, sup bělohlavý, orel skalní,
orel královský, orel křiklavý větší, orel křiklavý malý, orel křik-
lavý nejmenší, orel krátkoprstý, orel řiční, orel mořský. Různí
ostříži, poštolky, jestřábi, krahujci, káně, rousňák louče, luňáci,
sokolíci, včelojed, raroh veliký. Ze šplhavců: datlové (zlato-
hlávek, bělohřbetý, černý), žluna šedá, strakapud malý, prostřední
a velký, krutihlav, kukačka obecná. Z pěvců: drozdi (kos turecký,
brávník, drozd zpěvný, kvíčala, drozd cvrčala, skorec), lejsci
(lejsek malý, lejsek bělokrký, lejsek šedivý), konipásci (konipas
žlutý, konipas horský, konipas bílý třasořitka, lindušky, a sice
linduška luční, lesní, vodní, rolní), skřivani (skřivan polní, lesní,
chocholouš, sýkory (obecná, sýkora lužní, parukářka, sýkora modrá,
uhelníček, mlynářík), pěnkavovití (konopka, čečetka, strnad
obecný, strnad rákosní, strnad sněžný, strnad cvrčivý, pěnkava,
jikavec, vrabec domácí, vrabec polní, hýl obecný, hýl ořešnik,
dlask, čížek, stehlík, křivonoska, křivka bavorská, zvonek, zvonohlík,
žluva), špačci (špaček obecný), havrani (vrána šedá, kavka, havran,
straka, sojka, krkavec, ořešnik), ťu hý ci (strakoši) (ťuhýk obecný,
rudohlavý, černý), vlaštovky (vlaštovka obecná, jiřička, vlaštovka

skalní), lezci (šoupálek obecný, zední, brhlík), pěn i co vití (slavík
obecný, slavík uherský, modráček, červenka, rehek, bramborníček
hnědý, bramborníček černohlavý, bělořit, pěnice šedá, pěnice po-
křovní, černohlavá, vlašská, modrá, králíček obecný, ohnivý, sedmi-
hlásek, budníček brkoslav, střízlík, rákosník bahenní, rákosník
obecný, rákosník skvrnitý, rákosník vodní, řiční, lelek, rorýs, dudek,
mandelík, ledňáček, holubi (hrdlička, doupňák, hřivnáč), kře-
pelky, koroptve, bažant, tetřevi, jeřábek, tetřívek, čápi (čáp bílý,
volavka popelavá, volavka červená, bukáč veliký, chřástal polní,
chřástal kropenatý, vodní), slípky (slípky vodní, lyska černá),
sluky (sluka lesní, sluka otavní, sluka prostřední, kozlík, jespák,
koliha, břehouš, vodouš kropenatý, pisík podbílý, tenkozubec),
kulici (čejka, kulík písečný, kulík řiční, dytík), vodní ptáci
(kachna divoká, čirka, kopřivka, lžičák, hvízdák, polák velký,
hohol, morčák, labuť zpěvná, husa divoká, husa berneška), racek
chechtavý, racek tříprstý (buřňák lední), rybák obecný, potáplice
malá, potáplice severní, roháč veliký, roháč žlutorohý, roháč nej-
menší, roháč rudokrký.

Z plazů všude v horách se vyskytuje zmije, užovka vodní
a hladká, slepýš, četné ještěrky, pak obojživelníci, jako čolek
vodní, mlok lesní, ropuchy a četné žáby. Ve vodách horských
žije pstruh, parma, bělice, střevle, lipeň, kapr, mihule, mřenka a
úhoř. Z brouku: četní jsou svižníci, úzkoštítnici (Gychrus), střev-
líci, pohrázníci, pobřežníci, drabčíci, nosatci, tesaříci. Z motýlů
honosí se obzvláště minucie velkým bohatstvím.

K tomu druží se zvířata krotká, chovaná člověkem.

2. Zalidnění našeho okresu.

Osídlení.

Již v době ledové v našich končinách bydleli lidé. Led totiž
nepokrýval dle všeho ani nejvyšších vrcholků horských v naší
krajině; dotýkal se svým jižním okrajem asi končin Ostravských.
Že by bludné balvany, které led posunoval z končin Skandi-
návských do severního a středního Německa, ba i na půdu mo-
ravskou, se nalézaly také v okresu Místeckém, je nesprávné. Ale
jinak byl vliv doby ledové na náš kraj znamenitý. S dobou

27

ledovou je spojena silná změna klimatická, záležející nejen ve
snížení teploty, ale i ve značném zvýšení srážek : v době té plu-
viální mocné deště spoustami vod naplňovaly řeky a potoky,
zvyšujíce jich sílu errosivní a dopravnou. Co led nekryl, zapla-
vovala voda, obzvláště při okraji ledovém ve velkých spoustách
se hromadící. Zvířeně jen málo příhodných míst zbylo ku existenci:
od ní pak závisel člověk té doby skoro výhradně živící se masem.
Zdá se, že v naší krajině člověk jen časem se zdržoval nebo
tábořil, obrav si za sídlo dočasně jeskyně Štramberské.

Že člověk i v našich krajích od nepamětných dob žil, nedá
se upříti, avšak hustější osídlení začalo u nás poměrně velmi
pozdě; ve větší a jednotné míře teprve v polovici XIII. století.
Jen o třech místech v okresu můžeme připustiti, že trvaly ve
formě osad před kolonisací německou: v Hukvaldech, Stařiči a
Místku. Pak ale kolonisací německou učiněny do lesů široké prů-
chody během XIII. a celého XIV. století. Je nepochybné, že ke
kolonisací užito bylo nejen Němců, nýbrž i obyvatelstva domá-
cího, slovanského. Tomu nasvědčují nejen přímé zprávy histo-
rické (vždyť i mezi lokátory nalézáme Slovany — viz o tom
doleji), ale i ta věc, že ty osady dílem ve XIV. století a dílem
v XV. století se nám jeví naprosto slovanskými. Jich názvy vět-
šinou původně německé se poslovanily vesměs. Obyvatelstvo toto
náleželo původně ke skupině valašské, avšak působením živlu
polského jmenovitě ve své řeči utrpělo změny mnohé, čímž po-
stupem století se vyvinul kmen zvláštní lašský a nářečí lašské.
Germanisaci prvotní (částečnou jen) lid ten paralysoval. Ale
i pozdější proudy germanisační nehrubě zde působily; nejne-
bezpečnější byla změna ve správě a úřadech biskupských, jež
během XVII. století úplně se poněmčily. Uvážíme-li, že celý
dnešní okres Místecký patří do obvodu panství biskupského, bylo
nebezpečí germanisace ne nepatrné. Nicméně neměla tu na jádro
lidu vlivu žádného. I katastrofa pobělohorská ve smyslu národním
zde byla ve svých účincích seslabena, hlavně příslušností k biskup-
ství. Více hrozila germanisace josefínská sáhnutím k účinnému
prostředku školy. Od té doby můžeme datovati počátek nynějšího
němectví Místeckého, ač nelze upříti, že němectví to bídně celkem
živořilo, až se mu dostalo silné pomoci se stránky hospodářské
přeměnou řemesel ve výrobu tovární. Od této doby vlastně, kdy
cechové dali si ujiti příležitost, proměniti se ve družstva tovární,

28

továrního průmyslu se zmocnili přistěhovalí podnikatelé němečtí
a židé, datuje se oficiální němectví Místecké. Jisto jest, že toto
němectví není domácí, nýbrž bylo sem odjinud doneseno; první
a po dlouhý čas jediní Němci v Místku byli židé. Když pak pro
germanisaci nastala doba nadmíru příznivá (konec XVIII. a začátek
XIX. století a pak doba přeměny výroby řemeslné v tovární), tu
židé staly se zárodkem mocnějšího než dotud němectví Místeckého.
To vzrůstalo jednak poněmčováním neuvědomělých lidí slovanských
jednak přistěhovalými Němci, a to hlavně ze Slezska pruského,
ze severní Moravy a severních Cech. Protiproud vlastenecký se
sem dostavil poměrně velmi pozdě, aby trvale zastavil postup
germanisace. Myšlenka národnostní česká sem dolehla teprv
v letech 1880 — 1890. Ale nejen povšechné proudy národnostní sem
zasahovaly, nýbrž i hospodářské veliké změny a náboženské, kterým
podlehly během věků země české, i tu na Místečku se v malém
zrcadlí. Obyvatelstvo původně katolické vlivem reformace Husovy
z velké části se přidružilo ke kalichu a k bratřím českým. Proti-
reformace zde působivší dříve než kdekoliv jinde přivedla veškeré
obyvatelstvo zase ke katolictví. V ohledu hospodářském původně
svobodní sedláci vesnic změnou prošlou stoletím XV. a XIV. po-
klesly v porobu a na konec v tělesné poddanství, třebas ve formě
celkově mírnější než jinde; od 1. ledna 1850 přestala moc úřed-
níka Hukvaldského a začalo úřadovati německé okresní hejtmanství
a okresní soud. Nej důležitější změna poslední, zasáhnuvší české
země, probuzení národnostní uplatnilo se na Místečku skoro

0 100 let později než v Čechách.

Sídla lidská jsou v odvislosti pády, na které jsou založena;
není to sice jediný moment, který o poloze sídel rozhoduje, jistě
ale pozoruhodný. Krajina každá poskytuje ve své nekonečné roz-
manitosti člověku těch nejrůznějších možností k založení sídel.
Zajisté, že člověk zpozoruje ty nebo ony výhody, které mu kra-
jina k založení osady nabízí. Rolnické osady vyžadují půdy úrodné
v poloze rovné jak možná lehce přístupné, tedy blízké, konečně

1 chráněné a vody tekoucí taktéž poblíže. Proto osady na našem
Místečku vyhledaly si hlavně údolí Ostravice (Ostravice, Frýdlant,
Metylovice, Hodoňovice, Kunčice, Bahno, Místek, Sviadnov, Žabno,
Paskov), pak Ondřejnice (Sklenov Horní. Sklenov Dolní, Rychal-
tice, Fryčovice, Brušperk), pak údolí potoků (Lhotka, Palkovice,
Myslík, Ghlebovice, Hodoňovice, Metylovice, Stáři č), z nouze

svahy mírnější a chudé paseky na svahu tak příkrém, že nelze
užívati k obdělávání potahu a pluhu.

Že poloha Frýdlantu, Místku, Paskova a Ostravy není naho-
dilá, nýbrž do jisté míry od poměrů geografických odvislá, lehce
lze nahlédnouti. Ostrava děkuje svou důležitost nejen poloze své
při stoku Ostravice a Odry (jako soustředí celého ouvodí Ostra-
vice), nýbrž také obchodní cestě, která tudy ode dávna vede
z Opavy do Krakova, a v nejnovější době průmyslu železářskému
a jeho podkladu (uhlí). Že jižní cesta obchodní i na jiných místech
působila ku vzniku osad již v době nejstarší, toho dokladem je
celá řada vesnic a míst ve směru západním: sem jistě patří Stařič,
Fryčovice, Rychaltice, Sklenov, ba i Brušperk. Vedle toho však
i údolí Ondřejnice samo o sobě lákalo k osídlení a vznikla tu
skoro nepřetržitá řada osad počínaje Lhotkou při horním toku
a konče Starou Vsí při dolním. Osadám při středním toku pro-
spěla jich poloha při cestě obchodní, která tudy kus údolí Ondřej-
nice (od Hukvald až k Stařici) probíhá. Že naděje kladené
v Brušperk se neuskutečnily, toho příčinu musíme hledati v jeho
poloze: i cesta Oderská i jižnější Příborská jde mimo. Vývoj
Brušperka zůstal vždy tedy v mezích zemědělství a drobného
řemesla. O poloze Hukvald bylo nahoře řečeno. Majíce na mysli,
že hrad ten měl býti střediskem celého území biskupského na
severovýchodní Moravě, přiznáme, že jeho místo dobře bylo vo-
leno: ovládá cestu z pánve Frenštátské k Odře a přechod z údolí
Lubiny do údolí Ondřejnice, kde obě k sobě se nejvíce přibližují
a leží přibližně v centru celého panství biskupského.

Nářečí okresu Místeckého.

Sepsal Aug. Novák, profesor.

Název. Nářečí, kterým se mluví na Místečku, počítá Bartoš
(Dialektologie moravská I., str. 97) k nářečí lašskému; Pastrnek
(Beitráge zur Lautlehre der slovakischen Sprache in Ungarn,
Vídeň 1888, a v rozpravě „O původě moravských Valachů"
G. M. M. 1907) ukazuje na patrnou spojitost nářečí východo-
moravských s uherskou slovenštinou a chtěl by všechna tato
nářečí čítati k dialektu valašskému, t. j. ke skupině nářečí
slovenských.

Lid sám své nářečí nazývá „moravským" nebo jmenuje
je dle své osady. Proti Bartošovi (Dialektologie I., 97) budiž

30

konstatováno, že ve vesnicích ležících od Místku na jih sebe
obyvatelé jmenují Valachy nebo Lachy. Při tom však přísně roz-
lišují výslovnost lach a Iach, toto za potupnou urážku, ono za
své jméno berouce. V Místku a v osadách severně od Místku
nedbá se výslovnosti lach a Iach a názvy Valaši a Laši jsou
vzájemnými přezdívkami.

Přízvuk. Přízvuk jest polský, t. j. na druhé slabice od
konce nejen v jednotlivých slovech, nýbrž také v slovních sply-
nulinách, jež tvoří jeden pojem; na př.: robotny děn.

Ve výrazech značících podiv jest akcent na slabice počáteční:
na mu dušu (přizvukováno : na mu dušu značí ujištění) ; při volání
do dálky je akcent na první od konce: Slyšitě? Verušo!

Kvantita. V nářečí Místeckém, jako v laštině vůbec, slabik
gramaticky dlouhých není.

Slovník nářečí Místeckého má mnoho shod s nářečím
valašským, slovenským a slezským; mnoho slov je přejato
z polštiny, dosti z němčiny.

Nejdůležitější zvláštnosti hláskoslovné.

I. Samohlásky.

a, á. Kvantita v nářečí Místeckém poklesla, nezanikla však
beze stopy. Tak místo spisovného á má toto nářečí o (t. zv. po-
chýlené), jež před m a n se mění leckdy v u : „to jest staro
věc“; „nělumaj to ! “ ; „jechol na zumek“.

Porůznu se vyskytuje místo spis. á krátké a: „naš“; „teho
je malo“.

Místo spis. a je o: v 1. sg. mase. part. min. čin., kde
spis. čeština má - al : dostol, spol, kupovol (fem. dostala atd.);

v jiných participiích, odsuje-li se koncové -l: nakrod teho
pul fůry; upod pod kola atd.;

porůznu v některých slovech : chop, gořolka (i gořalka),
špok atd.

Přehláska a — e po souhlásce měkké na Místečku většinou
zanikla: naděja, duša, večeřa; jahňa, Jane, zjaveny; kročaj;

sg. gen., acc. : orača, žibřa; sg. gen., pl. nom., acc. : mořa,
znameňa; naša, vaša a p.

31

Přehláska zpětná - aj , -ej po souhláskách tvrdých : dajtě,
vyklodaj, něchaj není provedena na jihu a ve Frýdlantě; v Místku
zachována jeti u lidi starších.

V tvarech past, pata, pol a p. zachována jotace *a, 'á.

e, é. Místo spisovného e je na Místečku často i :

1. ve všech part. min. čin., která ve spis. řeči končí na -el,
-ěl, na př. vidil, chtil, ihil, ležil atd. ;

2. v part. min. sloves I. tř., jež v mase. vždy ztrácejí kon-
cové -1: nis, tik, sik, liz (nisla, tikla atd.);

3. v imperativu: nis, jiz (iz), vezmime;

4. porůznu: chlib gen. chleba, lid g. ledu, obid g. oběda;

5. záporka ne, stojí-li sama o sobě, zní vždy ni; připojí-li
se ke slovu, ně: Ni, něni to pravda!, něuroda, něščabeny,
něchen a p.

i, í. Místo spisovného í je ě: věc; za spis. i (i) je u:

1. v part. na 1: narodul, něchťuí, přiložul; výslovnost tato
je jen v Palkovicich ;

2. porůznu: důra, už;

i je přisuto v pisaf;

i je odsuto:

1. pšu, pšeš, pše atd.;

2. pravidelně z infinit. -ti; t se potom měkčí: pisať, spať,
lubiť a p. Proti spis. laciný je lacny (tvar náležitý).

d

O, Ó. Proti spis. o je přehlasované e : teho, ternu, enem;

proti spis. přehl. c zůstává o: dušo (voc.), vajco, kolco, lico
(nom.), macocha, pahnozty;

za spis. o je a: zbujnik, krchuv, muzg, nuv (nový měsíc);

za spis. ú (ze stár. ó) je vždy u: chlopuv, stromům.

U, Ú. Proti spis. přehl. i zůstává u: břuch, Juraš, kožuch,
ščur (ale ščiřiček); mořu (sg. dat., lok.) atd.;

za spis. u je y: kela rázy, po předy, po tichy a p. ;

u se přisouvá: sedům, ošum; leckde také kumoter, kumotra.

y, ý. Výslovnosti y a i dbá se přesně.

Za spis. y je u: bul, bula jen v Palkovicich;

za spis. y je e: preč;

32

y střídá se s a: sedym, sediim atd.

Po sykavkách zní někdy y místo i: cygon, syto.

II. Souhlásky.

Při spodobování souhlásek platí táž pravidla jako v jazyce
spisovném.

Nejčastěji se souhlásky temné připodobňuji jasným. Před-
ložka se zní vždy ze\ ze sestru.

Rozdílu í a I dbá se přísně na jihu; v Místku nedbá ho
generace mladší, severněji vůbec mizí.

Jednotlivé souhlásky často se vysouvají: vlasni, kery, pauk,
tedovaj, Uchvaldy (Hukvaldy), enem atd.;

h se přisouvá: žhrať, harešt;

t před e se měkčí: tětka, teple, těla (nom., sg., neut.);

ť se mění v č: ešče;

t před i se leckde zaměňuje s c: tisař;

pt dává ft: ftok;

g střídá se s í:: gobzole, kobzole ;

č se zaměňuje s š: štvrtka a p.

j před i se pravidelně vysouvá: isty, inči, i (dat., sg., fem.).

Přesmykování : durkovať, škovronek, Frlont (Frýdlant).

Bližší poučení o jednotlivých zjevech toho nářečí najde, kdo
se o to zajímá 11 a příslušných místech Gebauerovy „Historické
mluvnice", Bartošovy „Dialektologie moravské" I. dílu a v různých
menších rozpravách o lašském nářečí.

Ukázka nářečí Místeckého.

Baj, baj, přečkol to člověk rozmajite časy; kela rázy, dyž
si tak člověk zpomeně, som by ternu něvěřil, dyby to něbyl na
vlasni oči vidil.

Vezmime si to enem, co to byly za hambalky a okoracije
kolem teho pohřeba. Bezteho stě už to kela rázy slyšeli, ale jo
vom to ešče rozpovim, eši chcetě vědět, jak to bylo.

Myslím, že to bylo, jak se pisalo 1822 lebo 1823, tak jaksi
— akurat už něsem teho dobrým pamětníkem, bo sem byl tedovaj
malým šprtokem — co tu byla ta něopisana patalija.

Bylo to prám na provodnicu, co byla něbožička staro Krko-
škula jak obyčejně na velke. Žena jejího syna — tuž tež na

83

přezvisko krkoškula — kera meškala ze stáru a jejím synem
v jedne chalupě pohromadě na pozdějších Ghlupatovicach —
zůstala doma a vařila obid. A co vom chmert něchtil! Němožu
na to přisahat, ale tak se povědalo, že pry při vařenu ji pochy-
bilo gobzoli. Tuž, jaké kumšty. Hajdy do sklepa a žebrala pry
kapku gobzoli staré Krkoškuli. Myslím, že jich nébylo věc, ež
štvrtka, tak něbylo to v ten čas vela věc vert, ež 2 nove. Ale
ju při tym drapla cera staré Krkoškule, jakasi Slipkula; byla
v ten čas ešče malým děckem a vydala se pozdější a vzala si
isteho Slípku. Tuž ta na ňu, že to požaluje mutrli a te to pizlo
tak do hlavy, že si něvědéla rady a v komoře se oběsila. Lude
se hrnu z velke a ta, borok, už visi! Po městě strašný rumraj,
ludi se zbihaji, fulali a laptali tři po tři, rosivali rozumy, k vuliva
čemu si zufala, ale dochtor uznovol, že to udělala z hlupoty. Atd.

3. Spojovací prostředky.

Cesty na Místečku.

Celková povrchová konfigurace naší krajiny určila i směry,
kterými ubíraly se nej důležitější cesty. Podle vyskytujících se
údolí podélných od západu na východ postupujících a jim napříč
jdoucích od severu na jih rozeznáváme cesty severojižní a západo-
východní. K prvním náleží cesty podle hlavních řek Ondřejnice
a Ostravice. Tyto cesty jsou významu čistě lokálního. Arciť sahá
údolí Ostravice a cesta podle něho až po samý hlavní hřbet
Karpat a třebas přechod Karpat přes ten hlavní hřbet do Uher
není obtížný, přece tudy nešla nikdy cesta, sloužící dopravě a
spojení krajin severně odtud s krajinami uherskými. Je to věc
vůbec o celých Karpatech platná, že krajiny severně i jižně od
nich položené necítí valné potřeby vzájemného styku (vždyť ještě
dnes přestupuje Karpaty jediná trať rychlíková Berlín — Budín).
Naše krajina je tedy specielním dokladem onoho zjevu obecného.
Cesta tedy vedoucí údolím Ostravice sloužila jedině ke spojení
jednotlivých krajin nebo končin toho údolí. Větší důležitosti na-
bývá jen v těch částech, kde užívá ji doprava a obchod daleko
důležitější ve směru od západu na východ. Je to dvojí cesta:
První, jižnější, vedoucí z Pobečví průsmykem Domorazkým, pánvi
Frenštátskou ; z pánve Frenštátské postupuje na východ prorvou

3

34

Kunčickou nebo Čeladenskou do údolí Ostravice; ale tu jí v po-
stupu východním překáží mohutná hmota Lysé svým podhůřím
daleko na sever se posunující. I je nucena tato cesta užiti údolí
Ostravice a obratiti se na sever až k Místku, kde teprv na východ
se jí otvírá zase volnější krajina k dalšímu pokračování na východ.
Ale i severně od Místku ona část údolí Ostravice, počínaje od
prorvy Stařičské, byla vtělena v druhou cestu směru východního,
trochu severněji od první cesty probíhající od Jičína přes Příbor;
od Příbora vedla z údolí Lubiny do údolí Ondřejnice tam, kde se
ty dvě řeky k sobě nejvíce přibližují (tu Hukvaldy), (tedy ne
podle dnešní císařské silnice, vystavěné v letech 1782 — 1787
z Olomouce do Bílska, nýbrž jižněji přes Sklenov); pročež tato
cesta užila část údolí Ondřejnice skrze Sklenov, Rychaltice a
Fryčovice až k prorvě Stařičské; při jejím východním konci
zahýbá na jih a užívá onoho kusu údolí Ostravice od Stařiče až
k Místku, kde spojuje se s jižnější cestou k dalšímu postupu na
Těšín. Tím arciť údolí Ostravice mezi prorvou Geladenskou a
Stařičskou je pojato v dráhu obchodní významu více než lokál-
ního. Pod Stařičí až do Ostravy vede zase cesta významu podruž-
ného čistě místního. Druhá cesta od severu na jih jde podle
Ondřejnice a slouží ku spojení pánve Frenštátské na sever v Poodří,
vyjímaje onu část od Hukvald až ke Stařiči, kterou prochází svrchu
řečená severnější cesta směrem od západu na východ. Tyto dvě
cesty severojižní jsou kříženy dvěma cestami směrem od západu
na východ. Tyto mají význam vyšší: jsou součástkou důležitého
spojení krajin západních a východních: Moravy, Čech a Slezska
s Polskem a Ruskem (a ještě v širším smyslu Německa jižního
a západního s východem evropským); hlavně to platí o sever-
nější cestě, vedoucí přes Ostravu do Krakova.

Od samého jihu okresu okolo řeky Ostravice po hranicích
okresních vede silnice na osady: Ostravici, Frýdlant, Místek,
Sviadnov, Žabno a Paskov, přecházející často do Slezska. Má
délku asi 40 km. Druhá a to hlavní obchodní silnice (císařská)
vede z Příbora na Chleboví ce a Zelinko více do Místku v délce
13 km. Ostatní okresní silnice jsou rázu podřízeného, spojující
město Frenštát s Frýdlantem, Místkem a Brušperkem, Fryčovice
(přes Stařič a Sviadnov) s Frýdkem, Frýdlant přes Metylovice,
Palkovice a Ghlebovice se Stařičem; z Paskova jde silnice přes
Oprechtice na Krmelín.

35

Železnice.

Železnice, která by procházela okresem, Místecký okres
nemá. Dráha Kojetín — Bílsko vstupuje severně od Čeladné (okres
Frenštátský) do okresu Místeckého, ale prochází tímto jen délkou
asi 8 km, majíc zde jedinou stanici Frýdlant, pak vede podél
samých hranic Mor. Slezskem na Frýdek a odtud východním
směrem na Těšín.

Z Frýdlantu severním směrem je železniční spojení přes
Frýdek-Místek a Paskov do Mor. Ostravy a jižním směrem vede
odtud dráha okolo osady Ostravice na Staré Hamry (ve Slezsku)
do Bílé. (Dráha slouží hlavně dopravě dřeva z Bezkydů.)

4. Hospodářské poměry.

Hospodářství.

Hlavním zaměstnáním obyvatelstva jest zemědělství a vše,
co s ním souvisí (chov dobytka, drůbeže, včel, zahradnictví a
ovocnictví), lesnictví, mimo to řemeslnictví, obchod a průmysl.
Důležité místo v době starší zaujímá soukenictví a tkalcovství,
méně železářství. Z odvětví hospodářských dříve znamenitě kvetlo
včelařství; také sklářství mělo jakýsi význam. Mlynářství, dříve
tak kvetoucí, upadlo úplně. Dnes na místě všeho toho ohromně
převládl průmysl tovární, hlavně přádelnický.

Podmínky přirozené jsou na Místečku pro polní hospodářství
dosti nepříznivé. Ale nepříznivé jsou . i poměry společenské.
Vlivem průmyslu, který láká, což jest zdatnějšího, do města, se
vylidňuje venkov, ubírá se polnímu hospodářství pracovních sil,
zbývající síly se postupem času stále zdražují. Průmyslová stře-
diska ale působí na venkov neblaze v ohledu mravním, vytvořu-
jíce hrubé požitkářství, spojené s náchylností k alkoholu, po-
kleslost a zchátralost mravní a vyčerpanost tělesnou. Zvýšené
důchody peněžní jen v málo případech působí blahodárně, spíše
vedou k hýřivosti a nesmyslnému rozhazování. Chasník z města
oslňuje své chudší soudruhy venkovské plnou svou kapsou; utrácí
nerozumně a připravuje nejen sebe o těžce vydělaný groš, ale
poškozuje i své zdraví a kazí k tomu ještě jiné, dotud na ven-
kově pobývající, kteří chytají se jeho příkladu a jdou za ním do

3 *

36

města. Nemluvíme již ani o seslabování obcí přetěžkým chudin-
stvím, které hlavně vzrůstá působením závodů průmyslových. Za
takových poměrů výnos hospodářství nestačí ku krytí výloh spo-
jených s výživou. Proto bud členové rodiny musí přivydělávat
v továrnách nebo se dělají dluhy. Působí tu arciť také obvěno-
vání dcer, vydávajících se nejraději za „pány“, čímž seslabují se
finance hospodářství. Z toho všeho vzrostla tíže náramná, dolé-
hající stále více na naše selské hospodářství. Je tu vůbec jaká
pomoc ? Nedá se hledati v obilnictví, protože nelze zvýšiti výtěžek
jednak pro povahu půdy, jednak pro podnebí a jednak proto, že
hlavními plodinami jsou zelí, zemáky, oves a žito (pšenice jen
v některých polohách nižších a obstojný ječmen pivovarský málo
kde). Spíše hledati záchrany v dobytkářství, jelikož pícniny v celém
okrese dobře se daří a maso, mléko a máslo v průmyslových
střediskách dobře se platí, a v drůbežnictví, které při vzrůstajících
cenách vajec, kuřat, slepic, kachen a hus má se státi důležitým
odvětvím selského hospodářství. Poblíž měst by k tomu mohlo
přistoupiti pěstování zelenin a jmenovitě ovoce (hlavně jablek,
srstek, rybízu, jahod a malin). Je třeba tedy jen se porozhléd-
nout, poraditi, zkusiti, podnikati! Jen ne ruce v klín ukládati
a naříkati!

Ale i jiná cesta vede ku zvýšení výtěžku hospodářství. Pole,
obzvláště na hlínách trpí přílišnou vlhkostí. V poslední době vy-
datně se proti tomu bojuje drenáží, která úplně již byla provedena
v Pálko vících a Fryčo vících. Ale i spolky a výstavy tu zdárně
působily :

Výstava r. 1876 v Místku a r. 1893 hospodářsko-průmyslová
výstava v Místku. Spolek hospodářský, založen r. 1861 s titulem
„filiální hospodářský spolek Paskovský, podřízený c. k. hospo-
dářské společnosti. Jeho zásluhou byla výstava hospodářská
r. 1876. Jeho zakladatelem byl učitel paskovský Eduard Vrána.
Tímto spolkem založena r. 1880 i hospodářská zimní škola v Místku.
R. 1869 zaměněn název v titul: Hospodářská jednota pro severo-
východní Moravu. Její blahodárné působení na našem .okrese
uznává každý nepředpojatý.

Z plochy produktivní připadá na pole 9388 ha, na louky
2306 ha, na zahrady 398 ha, na pastviny 1542 ha, na les 12.833 ha.

Rozdělení půdy. Mezi statky selskými obvyklé velikosti
vtroušeno 21 velkostatků (na Brušperku 1, Ghlebovice 2, Fryčo-

37

vice 1, Lotrynkovice 1, Metylovice a Myslík po jednom, Místek 2,
Ostravice 1, Palkovice 2, Paskov 1, Rychaltice 1, Sklenov 1,
Stařič 2, Sviadnov 3, Žabno 1).

Chov dobytka na panství Hukvaldském.

Ode dávna hleděli si na panství Hukvaldském pilně chovu
dobytka; ve starší době provozoval se chov dobytka způsobem
pastevním, který však postupem věků zanikl až na nepatrné zbytky
úplně. Ze však zakládal se na poměrech přirozených (na přiro-
zené povaze krajiny a podnebí), tomu aspoň částečně nasvědčují
snahy, tento způsob chovu zase obnoviti. Není-li v tom ironie,
že povolávají se ted odborní znalci ze Štýrska a Švýcarska, by
za tučné diety naučili nynější hospodářské úředníky tomu, co
v dávných dobách jistě s prospěchem se provozovalo. Přečetná
horská úbočí nelákala k zemědělství, ale vedla přirozeně k chovu
dobytka. Jak způsob ten byl rozšířen, tomu dosud nasvědčují
četná místní jména (na Ondřejníku, na Soplance, Koliby mezi Ge-
ladnou a Kunčicemi, Kožáry na Kazničově a Palkovských Hůrkách,
Trojanovice vznikly z chatrčí salašnických atd.). Nejen panství
tím způsobem chovalo hovězí dobytek a ovce, ale i sedláci posí-
lali dobytek svůj společně na hůry, kde je Valaši, t. j. pastýři po
celé léto pásli a sedlákům užitek odváděli, a sice brynzu (5 — 10
liber za léto z jedné dojky). Ale byli i sedláci jednotlivci, kteří
měli vlastní své salaše. Neposílali na hůry jen ovce, nýbrž i jalo-
vice, kozy a vepře (spotřebovali přebytečnou žinčici). Na pořádek
pastevní v horách hleděli tak zv. valašští vojvodové. Panství
Hukvaldské mělo svého valašského vojvodu v Kozlovicích. Zvyky
a mravy, říkadla a zpěvy, spojené s tímto způsobem života
v horách, zachovaly se nám náhodou v popisu slavnosti valašské,
uspořádané r. 1822 před tehdejším arcibiskupem olomuckým
arcivévodou Rudolfem (1819 — 1831), který toho roku trávil léto
na Hukvaldech. (Popis slavnosti zachoval se v kronice Sklenovské.)

5. Statistický přehled.

Soudní okres Místecký čítal nedávno 24 obcí (Brušperk,
Ghlebovice, Frýdlant, Fryčovice, Hodoňovice, M. Kunčice, Kolo-
redov, Lhotka, Lotrinkovice-Lysůvky, Metylovice, Myslík, Místek,

38

Oprechtice, Ostravice, Palkovice, Paskov, Pstruží, Ptáčník, Rychal-
tice, Sklenov s Hukvaldami, Stařič, Sviaclnov, Zelinkovice, Žabno),
ted po spojení Koloredova s Mistkem jen 23 obcí.

Plocha okresu 273-85 km 2 , obyvatel r. 1900 33.566; tedy
lidnatost 123; mužů 15.795, žen 17.771, katolíků 32.840, evan-
gelíků 308, židů 415, Němců 2583, Cechů 30.558. V okrese bylo
domů 4330.

Z 1000 obyvatel bylo Čechů r. 1880 940-2, r. 1890 932-8
( — 7-4), r. 1900 916-4 (— 15-4).

Klesání tohoto podílu českého vysvětluje se vzrůstem Němců
hlavně v Koloredově a Místku; jinak přibylo venkovského oby-
vatelstva od r. 1880 — 1890 o 7 proč., od r. 1890 — 1900 o 13 proč.

6. Přehled dějepisný.

Rozdělení. Dějiny okresu Místeckého lze rozdělili časově
na a) dějiny kolonisace německé a založení a upevnění panství
biskupského; b) úplný rozvrat panství biskupského (koncem
XIV. století, y XV. století a první polovice XVI. století; c) obno-
vení panství biskupského (druhá polovice století XVI., století XVII.
a první polovice století XVIII.; d) dobu reforem společenských,
hospodářských a národnostních (druhá polovice XVIII. století a
XIX. století). Osídlení jižní části, t. j. Ostravska, spadá do doby
poměrně velmi pozdní (XVI. a XVII. století) a lze výklad o tom
připustiti jako část pátou (e).

A. Dějiny kolonisace německé, založení a upevnění
panství biskupského.

Doba před Brunem. Kolonisace německá víže se v našem
kraji ku jménu biskupa olomuckého Bruna ze Šauenburka, muže
jistě znamenitého, ale nicméně německými historiky z příčin po-
chopitelných příliš vychvalovaného. 1 ) Ale již před ním byl kraj
náš osídlen, arcit jen na některých míslech. K tomu předně uka-
zuje pojmenování některých osad (jako Stařič, Paskov) slovanská,
kdežto všecky osady založené v době Brunové mají vůbec pojme-

1 ) Eichler : Geschichle Bruno’s von Schauenburg* v Zeitschrift des deutschen
Vereines fůr die Geschichte von Mahren u. Schlesien (Z. D.) v ročnících VIII. — XII.

a Bojakovsky: Das Lehensfůrstentum Olmůtz v Notizenblatt 1881 a 1882. (N. B.)

39

nování německá. Že by byl biskup našel i na místě jím založených
měst a vesnic německy pojmenovaných starší osady slovanské
(jak za to má u Brušperka Eisler), 1 ) nelze dokázati. Ale i přímé
zmínky v listinách nasvědčují tomu, že před Brunem tu již byla
sídla. I zavrhneme-li listinu dlo. Brunae XIX. kal. Septembris
z r. 1237 2 ) jako falsum Bočkovo, přece jinými doklady zůstane
nám zaručen a bezpečen comes de Hukeswagh, nikoli sice Arnoldus,
ale Franco 3 ) jako držitel rozsáhlého území mezi potokem Sedl-
nickým a Ostravicí; v severní části toho území jeví se nám před
Brunem taktéž jako samostatný pán Konrád z Plavče, vdova po
něm a její dědici, Petr, syn Heroldův. Leč to jsou jediné jiskřičky
v temnotách hustých, pokrývajících kraj náš v době před kolo-
nisací německou, sem proniklou kolem polovice XIII. století. Tento
nedostatek zpráv láká a lákal vždy k domněnkám, které arciť
nikdy nenahradí pravdy historické, ale jsou nicméně nutný; uka-
zují totiž, kde třeba je práce pilné a vytrvalé.

Cesty obchodní. Místa svrchu jmenovaná byla vlastně jen
stanicemi na stezce vedoucí naším krajem, a to již před dobou
Brunovou. Severně našeho území vedla stará obchodní cesta
z Olomouce přes Opavský Hradec a odtud na východ do Kra-
kova. Vedle ní však vznikla později cesta jižnější, méně schůdná
a méně užívaná z Jičína přes Příbor a odtud na východ na
Těšín. A podle této cesty na strážnicích a jiných místech, kde
se odpočívalo, musíme hledati první obyvatelstvo na Místečku.

Franco de Hukeswagh je jistý před r. 1258, tedy byly tehdy
iž i Hukvaldy.

Staříč jistě stává r. 1258. 4 ) Mezi Příborem, Hukvaldy a
Staří čí přirozeně muselo býti nějakého spojení. Vedla tedy cesta
z Příbora na Hukvaldy (viz v části zeměpisné), odtud se obra-
cela na sever údolím řeky Ondřejnice až k údolí Staříčskému a
jím na právo do údolí řeky Ostravice. Pro význam této cesty
dlužno si připomenouti, že v téže době již vedla cesta z Příbora
do St. Jičína, odtud zahýbala na jih přes Bečvu asi u Hustopeče
do Kelče a přes Bystřici do Kroměříže. Kroměříž byl tehdy stře-
diskem lenních panství a jejich držitelů. Tu se konaly lenní soudy
a porady (sněmy) lenníků biskupských; do Kroměříže vedla ze
severovýchodu Moravy nejkratší přirozená cesta přes Jičín a Kelč*

1) Z. D. X. 343. 3 ) C. D. M. II.; 3 ) III. 402; *) III. 251.

40

Snad i vrchy význačné názvem svým Stráž, Strážisko nám
pomohou směr této cesty sledovati: 1. Hora zvaná Stráž Vysoká
u vesničky Vysoké (365 m). 2. Hora Stráž (376 m) na druhém
břehu Bečvy nad Hustopečí. Původně ta cesta (Kelč, Jičín, Příbor,
Hukvaldy, Staříč, Friedeberk — viz o založení jeho doleji) byla
cestou řečenou biskupskou ; tudy cestoval biskup s družinou lenníků
více méně četnou, tudy šli poslové jeho, sluhové, lenníci a pod-
daní ze severovýchodní Moravy, volala-li je nějaká záležitost neb
rozkaz biskupův do Kroměříže. Teprv, když tato cesta došla
prodloužení přes Ostravici na Těšín, připojil se k jejímu významu
lokálnímu také význam vyšší, totiž cesty obchodní z Moravy do
Těšínská a Polska.

Hukvaldy. Na místě nynějších Hukvald byla zřízena stráž,
která dbala o bezpečnost té cesty; byl to snad s počátku jediný
srub nebo věž, napřed dřevěná, později kamenná. Její památka
se dochovala v mohutné baště kulaté hned na právo vedle dneš-
ního vchodu, značně výše nad ním. Dnes je skoro nepřístupna.
Je to věž strážní v době pozdější, v době nejstarší ale jediná
součástka hradu. Nejstarší jméno sluje Hukeswagh = Hukeswacht
= Hukova stráž = Hukovo strážisko. Huk bez odporu je jméno
osobní dle německého Hugo.

Druhá taková stráž byla na vrchu Strážnici, na právo Staříče,
vrchu to 393 m vysokém a daleký pohled skytajícím do údolí
Ostravice až k protilehlým vrchům slezským u Dobré a Skalice.
Od konce prorvy staříčské šla cesta na jih přes bařiny kolem
řeky Olešné hatěmi (dosud jméno hatě se zachovalo a nazývá se
tak louka a les na právo silnice dnešní ze Staříče do Sviadnova)
do Sviadnova a do Místka, ke stoku Morávky s Ostravicí do
Starého Města. V tom směru na straně slezské potkáváme jinou
Strážnici (vrch to v právo nad Skalicí v tom okolí a při té cestě
nejvyšší: 429 m). Ale ještě jedna stráž se nám vyškytá na této
cestě než vstoupíme do Slezska. Daleký a široký výhled rozvírá
se ze známého vrchu severozápadně od Místka, zvaného Štandlu;
není sice zrovna vysoký, ale vniká velmi patrně do nížiny Místecké.
Snad i tu stávala stráž s povinností stříci cesty ze Staříče do
Místka vedoucí přes Hatě. Vrch ten slul proto původně Stráž
nebo Strážisko, německy Wachtstátte, z čehož možno souditi na
souvislost s názvem dnešním Štandl.

41

Franko de Hukeswagh a jeho území. V době před nastou-
m Bruna ze Schauenburka a snad i po první dobu jeho
ipováni za 1. 1241 — 1250 celý severovýchod moravský je
kách Franka de Hujteswagh, který sluje comes de Hukeswagh.
ní to sahalo od potoka Sedlnického na východ až k Ostra-
a na jih až k pásmu Radhošťskému. Bylo tedy omezeno
) : potok Sedlnický od pramenů až k ústí do Odry ; Odra až
tí Ostravice, Ostravice až k pramenům a na jihu hranice
ská, mimo severní cíp, kde se nám objevují jiní držitelé. Je
;dy část hvozdu pomezního. Jak záhadným jest způsob, jakým
ranko zmocnil tohoto území, zrovna tak záhadným je titul
nes“. Neumíme si vysvětliti věc, že by zeměpán pustil ze
h rukou takový kus hvozdu pomezního, který nejen ve vlastním
iu jakožto poslední zbytek někdy ohromného knížecího ma-
i pozemkového, nýbrž i v zájmu země, které byl jejím nej-
'm obranným pásem, každý zeměpán ve svých rukách vždy
ěl zachovati. „ Comes* * překládá Palacký slovem „ župan" a
ýpočtu žup moravských v XIII. století jmenuje i župu Pří-
kou. Snad rod toho Franka úřad tento knížecí učinil dědičným
ním i území, na které úřad ten se vztahoval. Jest jisto, že
zemí sahalo daleko na západ přes potok Sedlnický. Poněvadž
čnost úřadu knížecího a území s ním spojeného neslibovaly
)udoucnost trvanlivosti, vstoupil Franko v lenní poměr k moc-
u biskupovi olomuckému, postoupiv mu celého území svého,
hož však podržel biskup Bruno jen východní část, vrátiv
dní Část Frankovi a potomkům jeho jako léno stolice biskupské.
Čil své území, ale získal ztenčenému větší bezpečnost. Dokud
iko držel celé to území, sídlel na Hukvaldech a slul comes
lukeswagh. Dle toho by hrad tento byl původně hradem
španským. 1 ) Ale když zbyla mu jen část západní, přeložil
sídlo do Příbora a slul comes de Vribureh a synové jeho
ites de Vribureh (Bludo et Heynricus fratres comites de
urch a „dominus Franco genitor noster, comes quondam de
urch“). 2 )

*) Že Hukvaldy nezaložil biskup Bruno, že tu našel aspoň jednu věž,
již toto jméno nesla, je jisté; jinak kdyby byl Bruno Hukvaldy třebas
menších rozměrech založil, sotva by byl opomenul nazvat! je jménem
anebo jinak mu známějším a srozumitelnějším než Hukeswagh.

*) C. D. M. IV. 392.

42

Bruneswerde. Ale již před tím než Bruno koupil toto
území, získal taktéž koupí i nejsevernější cíp mezi Odrou a Ostra-
vicí. V instrumentum testamenti biskupa Bruna 1 ) území koupené
od Franka de Hukesvvagh ohraničuje se takto: území to počíná
u potoka Sedlnického a omezeno jest na jedné straně Odrou,
na druhé straně územím Bruneswerde s 70 lány (ex alia parte
Bruneswerde cum LXX laneis), které biskup koupil od vdovy po
Kunradovi z Plavče a dědicův jeho. V listině se Bruneswerde
výslovně jmenuje circuitus = obvod. Území Bruneswerde nemů-
žeme tedy položití nikam jinam než na sever Brušperka mezi
Odru a Ostravici. Bruneswerde musíme hledati jako území severně
Brušperka mezi Ostravicí a Odrou a že v tom území mínil r. 1269
založiti ves toho jména a že ta ves s tím jménem také skutečně
založena byla po r. 1269.

Zbývá nám tedy pak ještě, pokládati Bruneswerde za ves
později zmizelou (opuštěnou nebo zničenou), která někde stávala
severně Brušperka na neznámém místě, anebo viděti v ní snad
později Starou Ves.

Časem získalo biskupství olomucké také Příbor s okolím
a celou hornatou krajinu, jejíž středem jest nynější Frenštát.

(Sledujme teď kolonisaci biskupskou podrobněji. Celé území
mezi potokem Sedlnickým a Ostravicí dle tolio můžeme takto
rozděliti:

první kolonisace biskupská v území východním, hlavně
v druhé polovici XIII. století: Hukvaldy (již starší), Fryčovice,
Brušperk, Stará Ves, Staříč, Paskov, Sviadnov, Friedeberk, Frýdlant
a Frenštát (v části jižní);

druhá kolonisace hlavní části západní: Příbor (již starší),
Petřvald, Nelhuble, Sedlnice, Bartošovice, Kateřinice a Trnávka.

Nás zajímá kolonisace první, spadající skoro docela v obvod
našeho okresu. Byla tu založena předně dvě města a více vsí.)

Kolonisace v části východní. Dosud jak města tak vsi
vykazují karakteristické formy kolonisace německé. Lokátor nebo
lokátoři, kterým biskup svěřil založení města, vyměřili podle
velikosti pozemku k tomu ustanoveného větší neb menší obdélník
nebo čtverec (v Místku skoro čtverec, v Brušperce obdélník),

') C. D. M. III. 402.

43

rozdělili pozemky podle stran čtverce v dlouhé pruhy, které pro-
dávali jednotlivým měšťanům. Na tak získaném pruhu při vnitřní
straně průčelím do náměstí postavil si dům, málokdy jen pří-
zemní, obyčejně o jednom poschodí, někde i o dvou. Byl-li dům
přízemní, fingovalo se první poschodí slabou zdí s okny, která
kryla střechu, tak že dům zdál se o jednom poschodí. Podobným
způsobem dělali z jednopatrového domu dvoupatrový. Vpředu
na náměstí bylo podloubí. I když bylo více nových osadníků,
každý chtěl míti místo na náměstí, a tak se stalo, že jednotlivé
podíly vypadly velmi úzké. Z těchto domů úzkých, těsně vedle
sebe na náměstí postavených, vzadu s dvory a budovami na
nich, ve čtverci neb v obdélníku, skládalo se prvotné každé
takové město. Dosud to dobře můžeme viděti v Místku nebo
Brušperku. Jelikož na rynk vedly nejvýše 2 úzké vchody, které
branami lehce bylo lze uzavřití, představovalo město to samo
o sobě bez zvláštních zdí a příkopů již jakousi pevnost.

Vesnice té doby založené poznáme prvním pohledem. Podle
potoka na obou stranách jeho (ale v nějaké vzdálenosti od něho
pro cestu a povodně) vyměřeno místo pro dům a vedlejší budovy
a zahradu a hned za ní ve směru kolmém na cestu pozemky
k tomu gruntu náležející, postupující v dlouhém pruhu nahoru
po svahu údolí. V nějaké vzdálenosti vyměřen zrovna tak grunt
druhý a dále. Vesnice taková nabývala pak značné délky podle
cesty hlavní, od které na právo a na levo vedou nesčetné cesty
kolmo na hlavní. Měl každý sedlák na své pozemky svou cestu.
Tento tvar franckých dlouhých vsí (Langendórfer) poznáme prvním
pohledem na Staříci, Fryčovicích, Sklenově, Rychalticích, Chlebo-
vicích, Palkovicích, Sviadnově a jiných. Původně slovanské ves-
nice není tu ani jedné.

Začátky Brušperka. Obraťme se k prvním počátkům těchto
osad. U málo kterých osad známe začátek určitě a podrobně.
Sem v první řadě patří Brušperk. Zachovala se nám totiž zaklá-
dací listina tohoto městečka. 1 ) Listinou tou dává Bruno Berthol-
dovi, rychtáři staříčskému, a Jindřichovi, rychtáři fryčovskému
(de Vreccendorf), moc založiti a vystavěti město Brunsperch.
Město to má míti iudicium maius = soud větší, a to i ve věcích
trestních (vraždě, smilství a krádeži) a v jiných případech, ve

! ) G. D. M. IV. pag. 33 dto. in Katscher die 6. Dec. 1269.

44

kterých obyčejně vesnice podřízeny jsou městu, a to podle práva
Magdeburského („ius Meydburgense") s apelací do Opavy. Pravomoc
města má zabírati vesnice Stařic, Fryčovice, Brunswerde a Paskov.
Z pokut soudních má patřiti x / 3 oběma rychtářům. Měšťané jsou
prosti všelikých poplatků po 12 let, ale pak z každého domu
v městě musí platiti 6 peněz. Svobodně držeti mají měšťané
k společné pastvě 2 lány (t. j. bez poplatků jakýchkolivěk). Od-
měnou za práci jejich a vůbec věrnost uděluje jim biskup v městě
novém rozsáhlá práva a velký majetek a značné důchody. Dává
oběma každý šestý podíl a mimo to ještě dva díly v držení
svobodné. Svobodné držení znamená neodvádění poplatků; dále
jim dává svobodný mlýn o dvou složeních, jizbu jednu na lázně,
4 masné krámy, 4 lávky pekařské a obuvnické (vše libere possi-
dendum, t. j. bez poplatků). Konečně udílí Bertholdovi samotnému
alodium při městě (blízko města), nejen bez poplatků, ale i bez
lenních závazků (libere et liberaliter possidendum). Berthold stal
se rychtářem neboli fojtem brušperským. S tím souhlasí faktum,
že r. 1292 skutečně jmenuje se Berthold, advokatus de Brunsperg. 1 )

Založení Fryčovic a Stařice. Jižně od Brušperka jsou
předně Fryčovice. První zprávy o Fryčovicích souvisí úzce s nej-
staršími zmínkami o Staříči. Spojíme tedy výklad o počátcích
obou těch vesnic.

Předně je jisto, že obě vesnice a jich území jsou v polovici
východní celého území Frankova. Za druhé jeví se nám Fryčovice
již svým jménem jako osada původně německá anebo aspoň jako
osada založená lokatorem-Němcem (Fritz; snad Vrecce, z toho
Vreccendorf, jak slově v první zmínce ta ves). U Staříče je to
složitější. Zdá se, že Bruno tu již našel starší osadu, kterou pak
jen přeměnil. Boček má za to, že se tu míní ves Staříč u Třebíče,
ale tam biskup olomucký nikdy neměl statků.

Z instr. test. ep. Brunonis vyplývá také, že 1267, ba i 1258
Staříč skutečně náležela biskupovi. Na východní polovici území,
koupeného Frankem, stávaly již tehdy vesnice Staříč se 70 lány,
trhová ves Friedeberk se 40 lány a ves Zwenser taktéž se 40 lány,

>) Výklad této listiny u Volného (I. 165—167) je namnoze chybný. Ještě
horši je vypravováni u E. P. : Brušperk, pag. 5 — 7 (Konrád z Plavců místo
z Plavče: jemu prý patřilo území Brušperské, Paskovské, Staroveské a Krme-
línské) a vyskytuji se tu i jiné chyby.

45

a patřily biskupovi již r. 1258. V listině praví se o těch ves-
nicích „iam locate šunt hae villae“, což má ten smysl, že vesnice
ty založeny byly před r. 1267, a to biskupem. Ale u Staříče vadí
nám jméno. Nelze dobře mysliti, že Bruno, Němec, zakládaje
osadu, byl by ji nazval Staříč. Ale protože již 2 léta na to (1269)
ve Staříči je rychtář s německým jménem Berthold, nezbývá nám
nic jiného než věc tak vysvětliti, že biskup tu našel starou slo-
vanskou osadu Staříč a že ji částečně proměnil v osadu na právu
německém, ponechávaje jí staré její jméno. Z obou těch listin
vysvítá také, že Fryčovice byly založeny mezi r. 1258 — 1267, že
již r. 1258 biskup měl úmysl v těch místech vesnici založiti
vymýcením lesa a že r. 1267 ta vesnice již byla založena, nikoli
sice se zamýšlenými 66 lány, nýbrž jen 60. Dle jména Fryczen-
dorf očekávali bychom, že zakladatel té vsi slul Fritz. Leč první
rychtář fryčovský sluje Jindřich (Henricus). Není ale pochyby

0 tom, že první práce zakládací konal Fritz. Nástupce jeho
Jindřich po 2 léta 1269 a 1270 dokonával dílo svého předchůdce.
Zakončeny byly práce zakládací r. 1270 1 ) (viz doleji). Snad byli
Berthold, rychtář staříčský, a Jindřich, rychtář fryčovský, pří-
buzní nebo docela bratří, protože jim oběma svěřuje založení
města Brušperka a odtud je odměňuje společnými důchody.

Listinou dto. in Braunsperk die 24. Februarii 1270 2 ) biskup
nařizuje Jindřichovi, rychtáři „de Fryczendorf“, by vyměřil ve
Fryčovicích 70% lánův a osadil je. Odměnou má dostati každý
šestý lán na svobodné držení (bez poplatků), celkem IIV 2 lánův.
Zbývajících 60 lánů dává biskup kanovníkům kostela olomuc-
kého. Z těch 60 lánů nesmí si Jindřich a potomci jeho ani jediný
osobovati nebo právo nějaké si pokládati. Jindřich však a dědici
jeho mají dostávati každý třetí peníz pokut soudních ze všech
70y 2 lánů. Dále jemu a dědicům jeho uděluje svobodný mlýn
ve Fryčovicích a % soudních pokut nejen ve Fryčovicích, ale

1 v Brušperce, kde se má konati soud třikrát do roka za pří-
tomnosti rychtáře té vsi, ze které pochází obviněný. Mimo to
přidává Bruno kanovníkům olomouckým ještě 20 lánů lesa a
všech 60 lánů osvobozuje ode všech dávek a poplatků na 12 let,
špatnější pole směrem ke Staříči na 4 léta.

Ve Fryčovicích byl tedy trojí majetek pozemkový: 1. du-
chovní kapituly olomucké, 2. ostatních svobodných sedláků,

') G. D. M. IV. pag. 43. *) C. D. M. IV. 43.

46

3. pozemky fojtovy, osvobozené od poplatků. (Fojtství bylo léno
biskupské, obyčejně dědičné v linii mužské.)

Založení Ryohaltic a Sklenova. Jižněji v údolí Ondřejnice
postupují grunty selské skoro nepřetržitě v Rychaltice a Sklenov
(dolní a horní). O Sklenově první nepochybnou zprávu máme
z r. 1354. 1 ) Listinou z toho roku obnovuje biskup Jan fojtovi
Janovi ze Sklenova privilej někdy biskupa Bruna ztracenou. „Věrný
náš a milý Jan, fojt vsi naší Sklenova," má tato práva fojtská
požívati: 1. třetí peníz ze soudních pokut soudu fojtského, z něhož
však jsou vyňaty podvod, žhářství a násilí; 2. „z šestého každého
lánu se vším právem", t. j. měl dostávati z každého šestého lánu
všecky poplatky, které jinak se odváděly biskupovi; 3. Dva lány
patří dědičně k fojtství (svobodně, t. j. bez poplatků k biskupovi) ;

4. má bráti užitky z jedné krčmy, z jednoho kováře, z jednoho
mlýna o jednom složení, z jednoho sladovníka, jednoho masaře
a jednoho krejčího; 5. měl „svobodu ve všech našich lesích",
t. j. mohl si bráti z lesa dříví na svou potřebu (palivo i stavivo),
mohl užívati luk i pastvin v lese, stříleti ptáky a loviti ryby,
ne však „zvěř velikou".

Najdeme-li pak v listině z r. 1359, 2 ) kterou biskup Jan
Hukvaldy spojuje s územím biskupským, že patří k Hukvaldům
a Příboru také vesnice Gleserndorf a v listině z r. 1400, 3 ) kterou
biskup Jan zastavil celé panství Hukvaldské králi Zikmundovi, že
k tomu patří vesnice Glesendorf, vidíme hned, že obě jména
Gleserndorf a Glesendorf jsou prostým překladem českého Skle-
nova. Kdybychom však chtěli jméno této vesnice odvozovati od
toho, že tu byly skelné hutě, zůstali bychom na vahách při pře-
čtení listiny z r. 1294, 4 ) kde se mezi svědky jmenuje Nicolaus,
iudex de villa Glosseri. Glosserus (Glosser) je německé jméno a patrně
jméno lokátora té vesnice. Sklenov se vytvořil překladem z Glosser.
Patří tedy Sklenov nepochybně v počet vesnic založených Brunem.
Hůře je tomu s počátky Rychaltic. Jmenují se teprve r. 1408,
avšak z listin jiných biskupských lze souditi, že se dříve jmeno-
valy Bertolsdorf.

i) G. D. M. XV. 54. *) C. D. M. IX. 114-115, dto. 18. dec. 1359.

3 ) C. D. M. XIII. 1 — 2, dto. 1. ledna. 4 ) G. D. M. V. 13, dto. in Freiberg die

nativitatis B. Marie 1294.

47

V třetím lenním quaternu k r. 1408 1 ) je záznam, že Mikuláš
z Kateřinic skládá manskou přísahu na léna biskupská Kateřinice
a Rychaltice („super villas Katerzincze et Richalczicz 8 ), a to za
sebe a za své bratry a sestry, dále k r. 1435, 2 ) že Pavel z Kate-
řinic skládá manskou přísahu za ves „Richalticz*, k r. 1455, 8 ) že
Jiří z „Richalticz“ přijímá v léno dvůr poplužní v Rychalticích,
k r. 1461 , 4 ) že Jiří z Kateřinic skládá přísahu za léno „villa
Richwalticz cum curia et alliis), k r. 1462 5 ) objevuje se Jiřík
z Kateřinic a Rychaltic jako ručitel akr. 1464 6 ) jeví se Georgius
de Katherzinicz alias de Rychalticz jako svědek.

Snad se nemineme pravdou, když toto stálé spojení Kateřinic
a Rychaltic přeneseme i na zprávu z r. 1388 na „Katerzinicz et
Bertolsdorf, že Bertolsdorf značí tutéž vesnici jako Rychaltice.
Dle toho by pak se Rychaltice původně nazývaly Bertolsdorf
a to až do konce století XIV., a pak sluly jménem dnešním.

O počátcích Hukvald viz nahoře; k tomu třeba ještě po-
dotknouti, že Huk může býti i jméno osobní a značí Hugo (viz
Hukovice, Hukvice, Haugwitz). O založení Paskova a době, kdy
se to stalo, viz nahoře.

Oprechtice a Žabno se uvádí teprve v století XVI.

Sviadnov nezbývá než stotožniti s jinak záhadným Swenser,
které se již objevuje před r. 1267 (viz o tom doleji v Místku).
Kolloredov pochází z XVIII. století.

Výklad o založení ostatních vesnic (Lysůvky, Zelinkovice,
Ghlebovice, Bahno, M. Kunčice, Hodoňovice, Palkovice, Myslík,
Metylovice, Lhotka, Pstruží a Ostravice) spojíme s výkladem
o začátcích Místka a Frýdlantu.

Začátky Místka, Frýdlantu a okolí. Swensir = Sviadnov.
V území jižně Paskova r. 1267 existuje již Swensir nebo Zwienser.
Tím jménem osada ta se uvádí r. 1267, 7 ) kde se praví, že villa
de Zwenser se 40 lány je již založena, téhož roku 8 ) při stanovení
záduší za otce i matku Brunovu z důchodů více vsí, mezi nimi
„Zwenser“, r. 1277, 9 ) kdy biskup Bruno uděluje svému maršál-
kovi Theodorichovi Stangovi mimo jiné 20 lánů ve vsi Swencer,
r. 1288, 10 ) kdy bratří Stangové skládají biskupu Theodorichovi

l ) L. O. pag. 25. 2 ) L. O. pag. 43. 3 ) L. O. p. 68. *) L. O. p. 84.

6 ) L. O. p. 113. «) L. O. p. 85. <) C. D. M. III. 402; 8 ) 408; °) IV. 198; 10 ) 345.

48

přísahu za léno (mimo jiné) i Swensir, r. 1388, 1 ) kdy Jodocus
z Wolfsberka drží mimo jiné i Parvum Swenzer, téhož roku, 2 )
kdy Hanko Fridlant drží mimo jiné i villam Swenser, r. 1395,
kdy Hanko Fridlant přijímá za manství mimo jiné i Swenser,
roku 1402, 3 ) kdy k lénu místecko-frýdlantskému se počítá „den
langenswens“ ; pak není zprávy po celé XV. století, konečně
v první polovici XVI. století již se nám jeví jméno nepochybné,
totiž Lange-Sviedinov.

Prásek a jiní připadli tedy na to, že Zwenser značí Sviadnov.
Dle toho by Sviadnovu (původně Svědínov nebo Svědnov) připa-
dalo velmi ctihodné stáří. Zároveň s Paskovem, Staříčí a Friede-
burkem existoval již v polovici XIII. věku, a to jako osada slovanská,
na cestě vedoucí ze Staříče do Friedeburka (viz nahoře).

Jak její dnešní tvar ukazuje, neliší se od ostatních vesnic na
německém právě založených; ale zdá se, že tu bylo původní jádro
okrouhlé, k němuž se připial německý tvar vesničný, to jádro
částečně i pozměniv. Na takový dvojí Sviadnov slovanský pů-
vodní a německý pozdější ukazuje i ta okolnost, že r. 1388 Jošt
z Wolfsberka drží „Parvum Swenzer" (malý Sviadnov) a Hanko
Fridlant téhož roku villam Swenzer (ves Sviadnov). Zdá se, že
ten „malý Sviadnov" byla původní osada slovanská a villa Zwenzer
nově připojená osada německá.

I poloha Sviadnova sama neodporuje velkému stáří, které
osadě přikládáme. Vždyť první a tedy nejstarší osady vyhledávaly
si místa nejúrodnější a nejpohodlnější a přírodou samou nejvíce
opatřena podmínkami k osídlení vybízejícími. V našem kraji je
to údolí Ostravice a jeho svahy a údolí Ondřejnice. Proto i v těch
údolích vznikly nejstarší osady.

Místek. Ve starší době slul Místek Friedeberk. Přechod
od jména Friedeberk ku jménu Místko, Miestko, Místek je nenáhlý
a děje se během XV. a XVI. století. Postup je tento: po prvé
uvádí se Friedeberk r. 1267 x ) se jménem „villa forensis de Fride-
berch" cum XXXX laneis (praví se v ní, že již jest založena
r. 1267, tedy stává Frideberch již před r. 1267), r. 1267, 2 ) kdy
z Frideberka některé důchody stanoví Bruno na záduší svých
rodičů, r. 1288, 8 ) kdy bratří Stangové přijímají Vridberg v léno,

I) L. O. 15, 39. 2 ) 40. 3 ) Pr. T. 159. C. D. M. III. 402. 2 ) 408. 3 ) IV. 345.

49

r. 1299 1 ) „les za Fridberkem“, r. 1388, 2 ) kdy Hanko Fridlant
drží oppidum Fridberg et silvas ad idem oppidum spectantes,
quae vocantur „Fridbergerwelde“ (drží městečko Fridberk a lesy
k témuž městečku hledící, které slují lesy Fridberské, r. 1389, 3 )
kdy pohání Pavlík ze Sovince Lacka z Kravař pro 200 hřiven
na statky ve Fridberku, r. 1395 4 ) (Friedberg), r. 1402, 5 ) kdy
Kravařové prodávají Místecko se všemi statky, v tom i „das
Newenstetil 14 (t. j. Místek), r. 1409, 6 ) kdy Anežka, manželka Dika
z Kobeřic, pohání Jana z Kozolup ze statku Fridberg, r. 141 6, 7 )
kdy sluje Newenstetil, r. 1434, 1 8 ) kdy sluje „Miesteczské zbožie“,
r. 1505, 9 ) kdy sluje „Městko (Kazimír 11. vydává pivovar v Městku
tamějšímu fojtovi Janovi a dědicům jeho), r. 1512, 10 ) kdy učinil
biskup Jan Grodecký smlouvu s knížetem těšínským Kazimírem,
a to listinou dto. v Mystku nebo Friedburku tu středu před
sv. Jakubem, a r. 1522, n ) kdy biskup Stanislav Thurso tu smlouvu
potvrzuje listinou dto. „v městečku Místku, jinak Frydburku ve
středu před sv. Havlem. Od té doby městečko to sluje Městko
nebo Místko anebo Místek (tak v zakládací listině cechu řeznického
z roku 1625 sluje Místek, na deskách, které obsahují opis artikulů
cechu řeznického z r, 1661, stojí: Fleischhacker-Zech von Místko).
Z toho vidíme, že jméno Friedberg od konce XIV. století se střídá
s jménem Newenstetil (což jest prostý překlad jména „Nové Miesto"
nebo Miestko), a že pamět toho, že Místek slul Friedeberch, za-
chovala se až do první polovice XVI. století, kde omylem arciť
se kladlo Friedeburk místo Friedeberk.

Místek stojí na původním místě, kde Brunem byl založen
Friedeberk. Jak tedy si vysvětlíme názvy Friedeberk, Newenstetil
a Miestko (Místek)? Dejme tomu (což však není jisté), že Friede-
berg byl osazen prvotně jen Němci. (Friedeberg je obvyklý
u Němců název pro města; název ten souvisí se slovesem ein-
frieden = ohraditi, omeziti, Friedhof = omezené, ohrazené místo,
Friede = místo ohrazené, kde je jistota a klid). Tito užívali
názvu Friedeberk, nikoli však okolní a jak víme s počátku aspoň
částečně slovanské obyvatelstvo, které říkalo Friedeberku hro-
madným názvem Miestko a připojovalo Nové, že právě teď nově
bylo vystavěno a nebo za rozeznání od protilehlého Starého

*) G. D. M. V. 118. *) L. O. 15. 3 ) L. O. 138. *) Pr. M. 3. 8 ) p r . T. 153.
6 ) L. O. 267. 7 ) Pr. T. 169. 8 ) Pr. T. 186. ®) Prásek ve Věstníku Matice opavské
1894. '<*) K. 39. >9 Notizenblatt 1875, 29.

50

Města. Zdá se, že potřeba rozlišení od Starého Města na opačném
břehu Ostravice tu hlavně rozhodovala. Se vzrůstem počtu českého
obyvatelstva i název český nabýval vždy širší platnosti a postavil
se konečně vedle německého názvu Friedeberk. Němci sami počali
místo Frydeberk užívati názvu slovanského, který si přeložili
v Newenstetil" = Neustadtl. S vítězstvím obyvatelstva slovan-
ského během XV. věku zvítězil i název český Nové Městko, jen
že se kratčeji říkalo Miestko, z čehož se vyvinul název Místko
a Miste k.

Frýdlant. Kolonisace v jižní části území položeného mezi
Ostravicí a potokem Sedlnickým, totiž části jižně čáry Místek, Huk-
valdy, Příbor, byla provedena teprv později. Začátek k tomu stal se
za biskupa Theodoricha. Smlouva z r. 1297 o hranice naproti
Těšínsku nám připadá jako přípravný krok k té kolonisaci; bylo
potřeba nové území přesně ohraničiti jednak pro změny toku
Ostravice (viz nahoře), jednak pro spory, které snad tu vypukly
o hranice.

Území jižně Friedeberku omezené na východě Ostravicí a
na západě neurčitě hustými lesy pokrytou hornatinou Hukvaldskou
a Ondřejníkem patřilo sice k biskupství za Bruna, ale kolonisace
jeho se opozdila a podniknuta skoro zároveň s kolonisaci v pánvi
frenštátské, kterou získal teprv biskup Theodorich od potomků
Frankových asi v letech 1294 — 1299; neboť r. 1294 náleží pánev
frenštátská ještě hrabatům Příborským, kdežto r. 1299 biskup jí
volně disponuje. Počátek označují dvě listiny obojí kolonisace:
1. dto. Olomucii lil. Kal. Oct. 1299, 2. dto. Olomucii XVI. Kal.
Nov. 1299. 1 )

Jeví se nám v listině první Gerlach Osoblažský jako vlastní
kolonisator krajiny jižně Místka, tedy asi jako zakladatel Frýd-
lantu. Zajisté, že kolonisace se předně omezila na údolí Ostravice
a jeho svahy a že teprv později pronikla i na právo do horna-
tiny Hukvaldské. Proto musíme pokládati osady v údolí Ostravice
a nebo na jeho svazích za starší než osady v hornatině samé,
tedy Bahno, Kunčice Malé, Hodoňovice, Metylovice, Frýdlant za
starší než Chlebovice, Zelinkovice, Palkovice, Myslík, Lhotku,
Pstruží. Skutečně Frýdlant se nám objevuje jíž r. 1300, kdy jeho

i) C. D. M. V. 115 a 118.

51

držitelem se jmenuje Heydenricus de Vridelant, jeden z bratří
Stangeových 1 ), a lze stávání Frýdlantu listinné doložiti po celé
XIV. a XV. století.

Kunčice Malé. Zdá se, že Kunčice Malé existují již před
kolonisací Gerlachovou; neboť r. 1288 bratři Stangové skládají
biskupovi přísahu za léna, mimo jiné i za Cunczendorf 2 ) (Gunczen-
dorf je jmenován hned po Swenzíru a Friedberku a před Heyn-
richsdorfem). Arciť pak jméno to mizí a objevuje se teprve
r. 1402, 3 ) kde docela nepochybně znamená Malé Kunčice u Místka.

Kolonisace na jih zajisté vycházela z Místka a zasáhla napřed
údolí Ostravice, a to části jeho Místku nejbližší. Proto i ta věc,
že Kunčice se nám jeví již před kolonisací Gerlachovou, nás
nesmí zarážeti.

Hodoňovice. Po založení Frýdlantu (r. 1299) ustála na
delší dobu kolonisatorská činnost v těchto končinách, možná že
i na 50 i více let. Této pozdější kolonisací děkují vznik předně
Hodoňovice. Stotožňujeme je v trojím seznamu míst, k lénu
mistecko-frýdlantskému náležejících, s Quittendorf (r. 1388),
Quittendorf (r. 1395) a Quittenow (ř. 1402).

Metylovice. Založeny byly asi v téže době jako Hodoňovice.

Chlebovice. Přirozeně založení Chlebovic asi v polovici
XIII. století nemůžeme si jinak představiti než ze Staříče a Fryčovic.
Později teprve vznikla cesta k Místku, která však nesplývá s ny-
nější císařskou silnicí, nýbrž zde trochu severněji přes Boudy a
pod Štandlem.

Ještě snad pozdějšího původu je cesta do Palkovic. Nejno-
vější je silnice císařská. Chlebovice, položeny téměř při pramenu
potoka Košice, musíme nutně pokládati za mnohem mladší než
Staříč nebo Fryčovice. Tím samo sebou padá tvrzení, že Chlebo-
vice sluly před vpádem Tatarů Nemášchleb. 4 ) Bud si spletl datum
vpádu tatarského anebo datum listiny (ostatně silně podezřelé)
z r. 1320. 5 ) Touto listinou obnovuje biskup Konrád opuštěnou
ves „Nemášchleb", blízko Brušperka položenou. V listině se po-

>) G. D. M. V. 120. ••>) C. D. M. IV. 345. 3 ) Pr. T. 153. 4 ) Dom. Škaruda:
v Novinách Těšínských 1898: 2. dubna a násl. 5 ) G. D. M. VI. 131.

4 *

52

dotýká, že vesnice byla opuštěna „propter impacatum terrae
státům = pro nepokojný stav země. Biskup dává tu ves Sybo-
tovi de Lichtenov. Lepší je zpráva listiny dto. 18. dec. 1359,
kterou b. Jan spojuje panství Hukvaldské se statky biskupskými;
mezi vesnicemi k tomu panství patřícími je i Leibenhow, což
skutečně mohou býti Ghlebovice, čehož doslovným překladem má
býti Leibenhow. Odtud mizejí ale všecky zprávy a objevují se
řídké teprv v XV. století. Chlebovice jsou hned od počátku ves-
nicí biskupskou s fojtem a obyvatelstvem selským, osobně svo-
bodným původně a zavázaným jen k určitým platům a dávkám.

Palkovice. V údolí mezi horou Kubánkovem (662 m) a
horou Kozlovskou (613 m), z Čehož všecky vody na severovýchod
stékají do Olešné a na jihozápad do Ondřejnice, po celé délce
roztroušeny jsou Palkovice, splývajíce na jihu s Myslíkem a téměř
i Kozlovicemi. První zmínky o Palkovicích pocházejí z první
polovice XVI. století.

Zdá se, že Palkovice vznikly koncem XV. a začátkem XVI.
století. První jisté datum je r. 1534, kdy biskup Stanislav I.
fojtovi Martinovi v Palkovicích potvrzuje práva jeho fojtství. 1 )

Vzrůst větších celků. V této pestré směsici statků biskup-
ských, právem zákupným získaných selských, lenních statků
fojtských, lenních statků biskupských, allodů a statků měst-
ských vznikají větší celky, a to na jihu kolem Hukvald,
k nimž hledí v nejstarší době již vesnice nejblíže položené, tedy
v naší krajině Rychaltice, Sklenov Horní a Dolní a jiné vesnice
okresu Frenštátského a Příborského. To je začátek panství Huk-
valdského, které postupem času vzrůstá stále, až obsáhne všecky
statky biskupské na jih po pásmo Radhošťské, na východ až
k Ostravici, na sever až k Odře a na západ až po panství Jičínské.
Severněji kupí se vesnice Staříč, Fryčovice, Braunswerde a jiné
kolem Brušperka, na východ odtud vznikají dvě větší léna biskupská
a to severněji Paskovské se Žabnem. Velkou Hrabovou, Malou
Hrabovou, Starou Bělou a jinými vesnicemi a jižněji léno Místecko-
Frýdlantské se Sviadnovem, M. Kunčicemi, Místkem, Hodoňovi-
cemi, Metylovicemi, Frýdlantem a později Palkovicemi; Chlebovice
hleděly k Hukvaldům.

>) Ki. 29.